Rituál je často se opakující způsob chování, který praktikují stejným způsobem stejní účastníci při stejných příležitostech. Rituály jsou mocné a prospěšné pro jejich účastníky, avšak nesrozumitelné, nebezpečné, nebo dokonce škodlivé pro ty, kteří se na nich nepodílejí. Rituály upravují, kdo patří k nějakému systému a kdo ne. Proto mají ženy v pracovním životě, a především ve vedoucím postavení, pocit, „jako by nepatřily do party“ – a z pohledu mužů do ní také skutečně nepatří. Ale ne proto, že jsou ženy, nýbrž proto, že se neúčastní rituálů, které upravují přináležitost k systému. Dokud ženy nebudou tyto rituály znát, budou vzdor svým schopnostem, kvalifikaci a výkonnosti vždy tahat za kratší konec provazu než jejich mužští kolegové.
Ženám ale nepomůže, když budou kopírovat úspěšné mužské rituály. Musí si vytvořit vlastní rituály. Zatímco muži mají vybudovány své rituály již po staletí, ženy si prozatím nevytvořily rituály žádné, nebo alespoň ne ty správné. Pro muže je například vytváření profesní sítě něco zcela samozřejmého, je to prostě rituál. Muži o něm nepřemýšlejí, jednoduše ho provozují a mají s ním úspěch.
Silke Fothová vtipně, zábavně – aniž by se uchylovala k laciným feministickým klišé – vykresluje a na základě názorných příkladů a životních příběhů ukazuje obraz tohoto pro ženy občas nemilosrdného světa, v němž by se podle jejího mínění ženy měly stále více prosazovat, avšak jinými, neotřelými způsoby chování, které jsou od přírody dány pouze jim a při nichž zůstávají samy sebou. Ukazuje, po jakých cestách se čarodějky byznysu musí vydat, chtějí-li si vytvořit typicky ženské rituály, které jim pomohou přikouzlit si to, co si zaslouží a přejí. „Rituály jsou mocnější než apely na lidský rozum. Rituály jsou mocnější než jakýkoli rozum. Rituály jsou mocnější než politika.“
