V roce 1957 se pětadvacetileté absolventce germanistiky a dánštiny Heleně Kadečkové podařilo vycestovat z komunistického Československa na roční stáž na Island. Do této země i jejích obyvatel se zamilovala a zažila tu pocit bezmezné svobody: „Náhle se mi poprvé v životě zdálo, že můžu vše a za vše odpovídám jen já sama.“ Intenzivně se seznamovala s jazykem, kulturou, zvyklostmi i s pestrou společností studentů, literátů a umělců. Poznávala život jak v Reykjavíku, tak na severu, kam jezdila na sezonní práce na statek nebo jako solička sleďů. Na další studijní cesty na Island se vydala v letech 1961 a 1965. Procestovala i obeplula celý ostrov, dvakrát se zúčastnila rybářské výpravy, týden sama stanovala na Sněmovních pláních, s kamarádem Gunnarem proputovala Západní fjordy, na jihu spatřila čerstvě vynořený ostrov Surtsey… Spřátelila se se spisovateli Gudbergem Bergssonem, Halldórem Laxnessem či Thórbergem Thórdarsonem. Do Thórbergova rodiště, na usedlost Hali na jihovýchodě ostrova, se vracela po desetiletí.
Vzpomínky Život s Islandem dopsala až šedesát let po první cestě. Čerpala v nich z vlastních poznámek, dopisů i článků, které přibližují dnes již zaniklý Island let 1957–1965. Výsledný text je stylově různorodý, místy beletristicky ztvárněný, jinde dokumentární. Jak autorka píše, pojítkem knihy není ani chronologická posloupnost, ani líčení islandských přírodních a kulturních krás, ale vzpomínání na lidi, které potkávala. K okouzlenému pohledu tehdejší studentky se však přidává perspektiva pětaosmdesátileté ženy. Ta konstatuje, že se k jejímu smutku Island proměnil, avšak stále mu vděčí „za to nejlepší ve svém životě“.
Text doprovázejí vzácné barevné snímky Islandu, jak jej zachytila sama Helena Kadečková a její přátelé. Do knihy je vložena zmenšená reprodukce autorčiny cestovní mapy, kam si výpravy po moři i po souši zakreslovala.
