Tato kniha je první částí autorova „cyklu klasické filosofie“, ve které se autor věnuje dějinám a základním koncepcím filosofické logiky.
Vstupní pasáž knihy je věnovaná rozvržení tématu, zdůraznění kritického odstupu a předběžné orientaci ve filosofických disciplínách, na které se filosofie logiky často odkazuje (noetika, filosofie přírody a člověka, etika, aj.).
V kapitole, která se zabývá elementárními pojmy logiky, nalezneme subtilní rozpracování základních forem: pojem – povaha pojmu, dělení a vztahy pojmů; soud – kategorické soudy, bezprostřední vyvozování a složené soudy; úsudek – sylogismus, úsudky navazující na složené soudy.
Další část knihy s názvem Odvozené formy myšlení pojednává o předpokladech a použitelnosti logických koncepcí v oblasti vědeckého zkoumání (v kontextu tzv. přirozených forem myšlení).
V této souvislosti podává autor výklad dalších základních pojmů logiky - definice (její typy, způsoby a pravidla); zamýšlí se nad problematikou kategorizace (povaha, druhy, pravidla rozdělení); přibližuje důležitost a formy důkazu (povaha, struktura, distinkce důkazu, nepřímý důkaz, indukce, důkaz z analogie, paralogismy a sofismata).
Kniha je koncipována jako kombinovaná středoškolská a vysokoškolská učebnice – jednotlivé oddíly jsou členěny tak, že partie označené dvojmístným číslem obsahují elementární problematiku. Vícemístná čísla pak obsahují rozvíjení vybraných problémů na vědecké úrovni.
Kniha je doplněna seznamem použité literatury.
