Ačkoliv jsou v domácnostech i mezi betlemáři papírové betlémy nejrozšířenější, literatura o nich je velmi chudá, zvláště pokud jde o starší vydání. Jednou z mála výjimek je článek Karla Fišera „Jesličky“ uveřejněný v časopise Drobné umění v roce 1920 (ročník 1, str. 12-14).
Figurky jsou typické postavy venkovské z různých končin naši vlasti i pražské postavičky z doby, když si náš dědeček babičku bral. Stáj betlémská rozřešena jako polodřevěná, polozděná česká chaloupka. Ale jen si všimněte obligátních tří králů! Ten černý vzadu pochází asi od břehů Nilu, ale kdo jest ten, jenž důstojně sedí na ušlechtilém bělouši? Opravdu, toť náš slavný Jiří z Poděbrad! A král s dlouhým bílým vousem jest jistě baťuška ze slovanského východu. A každý s representativním komonstvem. Jsou to jesličky opět jak české, tak původní. Jsou barvité, ale ne přebarvené. Reprodukci provedl pečlivě Koppe-Belmann na Smíchově.“
Návod na sestavení je v češtině.