Ladislav Drezdowicz, narozen v Ostravě, vyrůstal v Petrovicích u Karviné, odešel z Československa po okupaci v roce 1968. Jeho druhým domovem se stala švýcarská Basilej a nedobrovolný exil trvalým námětem jeho fotografické práce.
„Nepovažuji za rozhodující být Čechem nebo Švýcarem. Podstatné je, co nás všechny spojuje,“ říká Drezdowicz, který ve své knize fotografií představuje snímky z různých koutů světa.
Drezdowicz však není sběratelem efektních momentek. Fotoaparát je pro něho nezbytným každodenním průvodcem, ať již žije několik měsíců v Indii a vyučuje angličtinu děti dalitů, nejnižší kasty tzv. nedotknutelných, či se každoročně vrací na Kapverdy, kde stranou zájmu a turistického ruchu živoří ostrované, mezi nimiž našel mnoho přátel.
Kniha zahrnuje také fotografie z jeho návratů do Čech, z cesty do Tibetu a také nevšední pohledy na život ve Švýcarsku ze souboru příznačně nazvaného Švýcarské rozmary.
Drezdowiczova fotografická kniha vypráví osobitý příběh muže, který se rozhodl vydat na cestu, na níž ho i díky pravidelné meditaci provází klid. Fotografii využívá k jisté existenciální reflexi světa i sebe sama a pomocí (ač černobílých) fotografií zprostředkovává své poznání, že svět není černobílý.
Annotation
Ladislav Drezdowicz was born in Ostrava, grew up in Petrovice u Karviné and in 1968 left Czechoslovakia during the occupation of the country by the Warsaw Pact Troops. Basel in Switzerland has become his second home and the involuntary exile the lasting topic of his photography. “I don’t think it is in any way important to be Czech or Swiss. Essential is what is common to us all, what is connecting us,“ says Drezdowicz, who shows in his book photographs from various parts of the world.
Nevertheless, Drezdowicz is not a collector of impressive snapshots. The camera is his indispensable daily companion, whether he is travelling in India for some months or teaching English the Dalit children, or year after year returning to the Cape Verdean Islands. There he has made many a friend among those islanders who, away from the tourist spots, scratch out a living.
The book includes also pictures from his comebacks to Czechia, his journey to Tibet and his unusual look at the life in Switzerland depicted in his series poignantly called „Swiss Capriccios“.
Drezdowicz’s photo book relates a distinctive story of a man who has set on a journey on which, thanks to his regular meditation practice, calm and peace keep him company.
Annotation
Ladislav Drezdowicz, geboren in Ostrava und in Petrovice u Karviné aufgewachsen, verliess 1968 die Tschechoslowakei während der Besatzung durch die Truppen des Warschauer Paktes. In der Schweiz ist Basel zu seiner zweiten Heimat geworden und das Exil zum dauerhaften Thema seiner fotografischen Arbeiten. „Ich glaube nicht, dass es von Bedeutung ist, Tscheche oder Schweizer zu sein, wichtig ist das, was uns alle verbindet“, sagt Drezdowicz, der Bilder aus verschiedenen Teilen der Welt in seinem Buch zeigt.
Dennoch ist Drezdowicz nicht ein Sammler von effektvollen Schnappschüssen. Der Fotoapparat ist zu seinem unentbehrlichen Lebensbegleiter geworden, egal ob er mehrere Monate in Indien weilt, dort Kinder der untersten sozialen Schicht in Englisch unterrichtet, oder Jahr für Jahr zu den Kapverdischen Inseln reist, wo er unter den Insulanern, die abseits des touristischen Rummels Not leiden, manchen Freund gewonnen hat.
Das Buch enthält auch Bilder von seiner wiederholten Rückkehr nach Tschechien, von seiner Reise nach Tibet und von der Schweiz, wo er einen überraschenden Blick auf das Land wirft und seine Serie pikant „Swiss Capriccios“ nennt.
Sein Fotobuch erzählt eine persönliche Geschichte von einem Menschen, der sich auf eine Reise begibt, eine Reise, bei der ihn durch regelmässige Meditation gewonnene Ruhe begleitet.
Das Medium der Fotografie hilft ihm dabei über die Welt und über sich selbst nachzudenken, und mit Hilfe der Bilder, wenn auch meist in schwarzweiss, in der Erkenntnis bestätigt zu sein, dass die Welt nicht schwarzweiss ist.
