Ve své páté sbírce Jan Laňka komentuje život kolem sebe. Zaujme už titulní básní Šum v podvědomí, která dala sbírce jméno:
Jsem člověk z masa, krve, plno kostí
Ochočen matkou, otcem, společností
A pod tíhou evoluční křivky v grafu
jen si tak někdy poeticky krafu.

Přestože se v řadě z básní dotýká mezilidských vztahů, nikdy jeho básně nevyznívají bezvýchodně. Kniha je doprovázena fotografiemi Tomáše Bohánka, na kterých je autor zachycen v masce klauna, který pozoruje své okolí, a básně pak fungují jako jeho pomyslný vnitřní hlas. Jako překvapené podivení, jak jsme schopni se svými životy nakládat.
Autor nesoudí. Jen dává nahlédnout do svých myšlenek:
Donedávna jsem ani nevěděl, že ho mám
Našel jsem cestu k svému srdci
Už ho jen tak lacině nenosím
Naslouchám jeho hlasu s pocitem
jako bych ho znal léta!