Stoličky

Eugène Ionesco (13. 11. 1909 Slatina, Rumunsko - 28. 3. 1994 Paříž)
 Ve třicátých letech paličský literární a výtvarný kritik, v padesátých letech parens magnus absurdního divadla, od roku 1970 jeden ze "30 nesmrtelných" členů Francouzské akademie, patří mezi světově uznávané klasiky 20. století. Ve svých početných hrách poukazuje na tragédii jazyka, který přestává být nástrojem dorozumění, na odosobnění a zestádnění člověka ve 20. století. U nás se po úspěšných inscenacích v 60. letech (Nosorožec, Třeštění ve dvou, Král umírá, Plešatá zpěvačka, Židle, Hlad a žízeň) z jevišť postupně vytratil; normalizátorům vadila nejen jeho tvůrčí metoda, na hony vzdálená "socialistickému realismu", a jeho katastrofické vidění dějin, ale především nesmlouvavé postoje vůči agresi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968. Přestože se po roce 1989 Ionesco začíná do obecného povědomí české kulturní veřejnosti vracet (inscenace Macbetta, Židlí aj., vydání vzpomínkových Střípků deníku), dluh vůči jeho dílu u nás zůstává dosud nevyrovnán.