Příhodná chvíle, 1855

Nová kniha Patrika Ouředníka – autora prózy Europeana, přeložené za pět let do jednadvaceti jazyků – reflektuje jeden z výrazných fenoménů 19. století: zakládání „svobodných osad“ v Severní a Jižní Americe Evropany, toužícími po jiném společenském kontextu. Stovky utopických pokusů měly jeden společný rys: odmítnutí jak politické revoluce hlásané komunisty, tak sociálního reformismu, o který usilovali socialisté.
Kniha uvádí na scénu dva vypravěče a obsahuje tři části. První část knihy tvoří zpověď italského anarchisty, který se před lety pokusil o založení svobodné komunity v Brazílii. Rychle vyjde najevo, že jeho velkolepý projekt ztroskotal, ale není jasné proč. Ve druhé části přebírá slovo jeden z osadníků, který popisuje vleklé spory, malicherné půtky, boj o moc, nekonečná hlasování, problematické uvedení do praxe dobrovolné práce, „volné lásky“ atp. Závěrečná část nabízí čtyři možná vyústění příběhu – která, což nás od Ouředníka nepřekvapí, žádnými vyústěními vlastně nejsou. Podobně jako ve svých předchozích knihách, i zde autor žongluje se stereotypy a konvencemi, jejichž jsme více či méně jasnozřivými zajatci. Ale vzdor svému pesimistickému ladění je Ouředníkova kniha nepřímo i holdem těm, kteří bezděčně a plni dobré vůle jako první formulovali žádost: „Zastavte svět, chci si vystoupit“.