Stěžejní dílo rakouského filozofa Paula Feyerabenda Rozpravy proti metodě vzbudilo senzaci již v roce 1975, kdy se po jeho prvním uveřejnění ostře rozdělil tábor jeho příznivců a odpůrců, kteří začali plnit stránky časopisů svými polemikami. Feyerabend byl označován za postmodernistu, relativistu a radikálního subjektivistu, z jeho prací se citovala paradoxní tvrzení i slogany typu „anything goes“. Dějiny vědy jsou tradičně klasifikovány jako proces neustálého opravování kritérií správnosti poznání, Feyerabend však upozorňuje, že právě proces „objevování“ obsahuje mnoho zkusmého, neurčitého; objev může být plný osobních prvků a náhod - i když to, co bylo objeveno touto „iracionální cestou“, je třeba následně podrobit objektivnímu testu. Podle Feyerabenda byly nejvýznamnější objevy učiněny díky porušení pravidel uvažování, tehdy, když se vědec dokázal oprostit od vžitých konvencí myšlení. Mnohorozměrnost skutečnosti nelze podle něj vyčerpat a zahrnout pod jeden přístup, ani ho pokrýt jedinou výlučnou metodou. Filozofický výklad Rozpravy proti metodě je podán poutavě, srozumitelně a zaujme především lidi nepředpojatého myšlení přístupné novým názorům. Přestože je dnes Feyerabend považován za jednoho z nejvýznamnějších filozofů 20. století, česky vyšla zatím jeho jediná kniha - Tři dialogy o vědění. Nejen proto je české vydání nejznámějšího Feyerabendova díla Rozpravy proti metodě, které vyšlo již v osmnácti jazycích, významným počinem.
