Syndrom osteoporózy má to štěstí, že se zpracování této tematiky ujali vždy - alespoň za posledních 10 let - vysoce kvalifikovaní vysokoškolští učitelé (Blahoš, Kocián, Pacovský, Štěpán a nyní Broulík). Prof. Broulík se problematice věnuje několik desítek let a pečlivě sleduje a spolupůsobí na rozvoj tohoto oboru. Ten je nutno sledovat nejen pro jeho bouřlivý rozvoj a významné nové objevy, ale také proto, že se osteoporóza stala zdravotnickým a sociálním problémem.
Kniha začíná anatomií, strukturou a funkcí kostí. Jasný sloh, dobrá čtivost, jednoduché, srozumitelné a nevyšroubované věty nás zaujmou tak, že si uvědomíme výborné didaktické schopnosti prof. Broulíka. Po uvedeném začátku jsou kapitoly věnované mikroskopické skladbě kostí, kostní remodelaci, mineralizaci a úloze kosti v řízení fosfokalciového metabolismu. Jsou to stručné a velmi přehledné kapitoly s dostatkem informací. (Pozn.: korektorovi - a snad i autorovi - ušlo, že správným výrazem pro krvetvorbu je hematopoeza - tedy haima - genitiv je: haimatos, krev - genitiv je: krve, tedy ne hemopoeza.)
V dalších kapitolách věnuje pozornost resorpci kalcia střevem a jeho vylučování ledvinami. Pozoruhodná je část věnovaná kalciotropním hormonům, která je výborně doplněna instruktivními barevnými obrázky.
Před klinickou částí jsou moderní diagnostické metody osteopatií: zobrazovací, biochemické a histochemické.
Klinická část začíná kapitolou 11. Pro poněkud odlišné rozdělení osteoporózy (od WHO) má autor své důvody. Je téměř neuvěřitelné, že na následky fraktury krčku femuru zemře více žen než na karcinom ovaria, uteru a cervixu dohromady. Pozoruhodná je statistika osteoporózy v ČR! Do podrobností zde nelze zacházet, ale je třeba zdůraznit, že se autor dobře vypořádal i s moderní léčbou osteoporózy. Ve 12. kapitole se zabývá osteomalacií v celé šíři, ve 13. osteodystrofií a - mimo jiné - příčinami pozdního rozpoznávání primárních hyperparatyreóz. Ve 14. kapitole je rozbor nepřesného pojmu renální osteodystrofie se snahou ujasnit čtenáři náplň tohoto pojmu, který zahrnuje několik kostních abnormalit.
Literární odkazy jsou poněkud chudší, uvádí pouze recentní monografie a relevantní práce, nejstarší je z r. 1978. Na konci knihy je seznam použitých zkratek, obrázků a dostatečně bohatý rejstřík. Překlepy jsou zcela ojedinělé, což svědčí i o péči nakladatele. Jen v tiráži nakladateli ušlo, že prof. Broulík je autorem jediným, a tedy ne: "Autoři..."
Kniha je určena především internistům před atestací i atestovaným, hodně podnětů pro pochopení problematiky najdou i praktičtí lékaři, diabetologové, hematologové a nefrologové.
doc. MUDr. Bedřich Friedmann, CSc.
