Výbor textů Jáchyma Topola z let 1980–1984, jehož základ tvoří básně z trojice samizdatových, tiskem nikdy nevydaných sbírek Eskymáckej pes (1982), Stěhovavá tvář (1983) a Noty pro podzimní bytost (1984), ukazuje básníka a prozaika v samých počátcích jeho tvorby, avšak s již vyhraněnou autorskou poetikou. Vybrané básně i jeden z jejich prozaických protějšků, povídka Venezuela z téže doby, se vyznačují bezprostředně naléhavou intonací, sugestivním vykreslením všudypřítomné tísnivé atmosféry, prosvěcované pouze intenzivními básnickými obrazy, pestrým rejstříkem charakteristických motivů (mezi nimiž přední místo zaujímají ritualizované zápasy s krutostí světa i s vlastními démony) a také zřetelným sarkastickým nadhledem. Texty výboru Děsivý spřežení tak v jádru obsahují rysy podstatné pro budoucí podobu Topolovy literární tvorby.