Dělníci na stavbě železniční trati Kansaský Pacifik by v 60. letech minulého století patrně zemřeli hlady nebýt jistého podnikavého devatenáctiletého mladíka jménem William Frederick Cody. Ten uzavřel s vedením stavby smlouvu, že bude stavbařům dodávat bizoní maso. Cifra 4000 bizonů zabitých údajně za půldruhého roku patří už spíš do oblasti mýtů podobně jako celý následující život jejího původce se stal i díky ní nesmrtelným. Mladému Billovi se na počest jeho loveckých úspěchů, které prokazatelně přispěly k vyhubení bizonů v severní Americe, začalo říkat Buffalo Bill a jeho další činy byly později už i bez vazby na realitu zveličovány a takto zvěčněny v desítkách literárních a později i filmových děl a dílek. Zrodila se legenda.
Nebýt prvního z řady pisálků, autora brakových sešitových příběhů Neda Buntlinea, život Buffalo Billa by se asi odvíjel prozaičtějším způsobem. Někdejší poslíček tehdy čerstvě zřízené poštovní služby Pony Express sloužil jako jeden z mnoha armádních stopařů v občanské válce. Vláda mu za to udělila medaili Kongresu Za statečnost, avšak Cody se roku 1916, jako dvaasedmdesátiletý stařec rok před smrtí, dočkal potupy, kdy mu vyznamenání bylo odebráno: neměl na ně nárok, protože nikdy nebyl voják.
To už však měl za sebou minulost showmana, který se svou Wild West Show objížděl v posledních 20 letech 19. století Ameriku a dokonce i Evropu. Zprvu mu scénáře dodával zmíněný Ned Buntline, později si Cody řídil show sám a literární Buffalo Bill začal žít díky mnoha Buntlineovým následníkům vlastním životem a obliba jeho dobrodružství rostla i poté, co skutečný Buffalo Bill zpanštěl a vyměnil koně za automobil, neustala ani po jeho smrti a trvá dodnes.
Vedle bezpočtu dalších je toho důkazem i Hamiltonův román Tisíc dolarů za Buffalo Billa. Vznikl půl století po smrti hlavního hrdiny daleko od místa, kde prožil svůj reálný život, v Itálii.
