Nijak rozsáhlý, přesto ale nejslavnější Camusův román Cizinec proslul stejně svou záhadností, jako tím, že se brzy po vydání stal synonymem existencialismu – k autorově nelibosti. Půdorys Cizince lze přitom vystihnout málo slovy: nesmyslný život, nesmyslná vražda, cesta k nesmyslné smrti. Nejednoznačnost, kterou se kniha vyznačuje, však už po několik generací naprosto vzdoruje snahám o konečný, definitivní výklad.
Fascinující a současně matoucí postavy a motivy románu vyvolávají neodbytné otázky: Proč Mersault zabil onoho Araba? A proč je potom tak lhostejný k následkům svého činu? Proč se ani v nejmenším nepokouší předstírat víc citlivosti, když by tím mohl uniknout nejvyššímu trestu?
Cizinec je román se znamením absurdnosti a lhostejnosti, ovšem natolik naléhavý, že ho nedokážeme číst s lhostejným srdcem. Je to román, ke kterému se určitě vrátíme. Možná nám pomůže, abychom víc porozuměli životu, světu, sobě… Snad přestaneme hloubat nad smyslem života a uvědomíme si celé svoje štěstí. Naposledy: není to příběh o prázdnotě vesmíru, ne – zde se hraje o vítězství lidské duše.
