Publikace se zabývá historií šumavské hranice v letech 1948–1949 a je rozdělena do dvou částí stejného rozsahu. V první z nich jsou zaznamenány příběhy několika známých osobností, jež zde hranice úspěšně překročily (Ferdinand Peroutka, Eliška Hašková Coolidge…), dále zde autor líčí přestřelky mezi emigranty a strážci hranic a zabité z obou táborů.

Druhá část, nazvaná Studená hodina, je věnována tzv. vimperskému případu, tj. soudu s civilisty a esenbáky z června 1949, kteří pomáhali uprchlíkům hlavně v okolí Kvildy. Je zde vyvrácen falešný mýtus kolem filmu Král Šumavy – ve skutečnosti opak byl pravdou, protože celá zdejší stanice SNB s uprchlíky spolupracovala. V naprosté většině případů byly použity dosud nepublikované archivní materiály.