Od 27. 4. 2006 je v České republice možno požadovat přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, k jejímuž vzniku došlo v důsledku protiprávního (nezákonného) výkonu veřejné moci.
Autoři se v publikaci věnují především tomuto relativně mladému právnímu institutu, a to zejména z pohledu judikatury českých nejvyšších soudních instancí a praxe Evropského soudu pro lidská práva. Autoři se snaží najít a poskytnout odpovědi na řadu otázek spojených s dosti neuchopitelnou podstatou nemajetkové újmy a podat určitá vodítka ke stanovení alespoň přibližně přiměřeného zadostiučinění. K osvětlení výkladu přitom nabízí velké množství názorných příkladů, ať už uměle vytvořených či převzatých z rozhodovací praxe soudů.
Publikace obsahuje nejprve obecné zamyšlení nad koncepcí odpovědnosti státu za újmu (ať už majetkové či nemajetkové povahy) a nad promítnutím těchto základních východisek do interpretace a aplikace dotčených právních předpisů (zejména zákona č. 82/1998 Sb.). Následuje pasáž věnovaná koncepci nemajetkové újmy a jejího zadostiučinění (satisfakce), a to nejen z pohledu uvedeného zákona, ale i ve vztahu k obecným právním předpisům, zejména pak k novému občanskému zákoníku. Ve druhé polovině publikace se autoři intenzivně věnují rozboru pojmů nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup, a to právě ve vazbě na způsobenou újmu nemajetkové povahy. Zvláštní pozornost je v tomto ohledu věnována tzv. průtahům v řízení, „nezákonnému“ trestnímu stíhání a „nezákonnému“ omezení osobní svobody. Poslední pasáže se dotýkají jednak časových souvislostí (zejména otázky promlčení), jednak některých důležitých otázek procesních.
