Když ještě ve Spojených státech zuřila segregace a o politické korektnosti si mohli nechat zdát i nejradikálnější aktivisté, stával na kraji jižanského města Silku mořský hotel Billa Coseye. Nebetyčná sláva podniku, vyhlášeného mezi černošskou klientelou po celém atlantickém pobřeží, vzala dávno za své a letovisko pohltil nemilosrdný oceán času jako mušle, které odtud pravidelně unášejí nenasytné vlny. Klan Coseyových patřil ovšem k černé honoraci, a tak klepy o něm nevymizely z všední konverzace místních obyvatel ani po půl století. Proč se jediné dědičky rodu - hoteliérova druhá manželka Heed a jeho vnučka Christina - k sobě chovají, jako by jedna druhou nemohla ani cítit? Proč tyhle bývalé kamarádky ztropily na podnikatelově pohřbu scénu, za kterou by se nemusela stydět ani antická tragédie, a ztrpčují si podzim života jako protivné babky zabarikádované ve zchátralé rezidenci? Jednotlivé postavy prózy, z nichž každá zná jen střípek pravdy, se postupně noří do vzpomínek a přicházejí se svou troškou do mlýna, jako by tuhle detektivku zvládl vyřešit pouze plebiscit. Pomocí onoho úchvatného chorálu, kterému vévodí prorocký vnitřní hlas někdejší hotelové šéfkuchařky jménem L, však vyluštíme nejen tajenku vděčného příběhu o letité křivdě, ale i rébus vyjevující to, co lidskou zášť přesahuje. A nade vším světským bláznovstvím, nad pomíjivou slávou a přetrpěnou bolestí se klene chrám jazyka, který v novém románu Afroameričanky Toni Morrisonové znovu majestátně i rouhavě potvrzuje, že autorka patří k nejvýznamnějším spisovatelkám současnosti.
