Pěticí povídek v této knížce vstupuje do literární arény autor dosud neznámý, leč překvapivě vyzrálý. Petr Zajíček čerpal své tragikomické příběhy ze života, z běžného denního shonu, přeplněného stereotypními banalitami a živočišnými potřebami, leč přesto ukrývajícího křehké okamžiky. Jsou to okamžiky lidského sblížení, jiskry lásky, akordy souladu a harmonie. Jeho postavy se nacházejí v okamžiku, kdy náhoda v nich vykřeše dávno zasutou vzpomínku na citový zážitek - první erotický pokus, studentskou lásku, dětskou idylku se starosvětskou atmosférou, trpce groteskní příhodu z politické výstavy a vše uzavírá hořká bilance dvou životních ztroskotanců, kteří se – každý svým způsobem – vyrovnávají s bezcitností svého okolí. Autor vypráví jejich příběhy bez laciného sentimentu, jazykem nezřídka drsným, leč paradoxně laskavým.