Spiritualita amerických indiánů je založena na porozumění, které přesahuje organizované formy náboženství. Způsob, jak přistupujeme ke spiritualitě, nám dává příležitost růst a okoušet život se vším, co nabízí. Hledíme na život jako na cestu, která nás zavede zpět k celku, k jednotě se Stvořitelem. Jsme zde, abychom prožívali lásku života a přijímali toto velké tajemství.
Každý z nás si alespoň jednou položil ony jednoduché otázky - Kdo jsme? Odkud přicházíme? Kam jdeme? - otázky, které si lidé po celém světě kladou již po staletí. Veškeré lidstvo, muži i ženy, hledají, pátrají po odpovědích. Kladou si otázky o smrtelnosti a nesmrtelnosti; jakým směrem se dát a jak směr nalézt. Každá kultura se pokoušela nabídnout základní strukturu, podle níž lze chápat smysl života a určitým způsobem žití ospravedlnit. S tímto vědomím člověk vytvořil mnoho různých náboženství, aby se pokusil právě tyto otázky vysvětlit. Navzdory existenci všech náboženství však lidé po odpovědích nepřestávají pátrat. Proč?
Po všechny časy se lidstvo drží víry, že ve vesmíru existuje jakási vyšší moc; že existuje větší síla než ta naše. Tento systém víry dává lidem útěchu a vnáší logiku a řád do jejich světa zmatků a bolesti. Takovou bolest a zmatek pociťujeme, když nám odejde milovaná bytost - což je v naší společnosti chápáno jako smrt - nebo když se nás zmocní nemoc. V takových okamžicích cítíme, že jsme ztratili veškerou kontrolu. Jsou to okamžiky, kdy musíme znovu uspořádat svůj způsob života, dokud se tělo neuzdraví, dokud nemůžeme pokračovat. Právě v těchto okamžicích je většina z nás ochotna obrátit se k nějaké vyšší síle, abychom nalezli uspokojení a nabyli znovu kontroly nad svým životem.
Nicméně ve způsobu života amerických indiánů neexistuje smrt, ale pouhý odchod. Věříme, že jsme na cestě do příštího světa. Všechno, co se nám přihodí na tomto světě, předurčuje to, zda se vrátíme do jednoty s celkem: domů. Pokud neobstojíme v životních zkouškách, musíme za své chyby pykat. Když předstoupíme před Stvořitele, není to Stvořitel, kdo nás soudí, jsme to my sami. Věříme, že Stvořitel je láska a že jeho láska nás soudit nebude. My jako lidé musíme posoudit vlastní minulost, a pokud děláme příliš mnoho chyb, potom víme, jaké soudy musí být vyneseny. Cítíme také, že někdy se musí objevit nemoc, aby našemu životu vrátila rovnováhu, a že je to čas pro přizpůsobení našich myšlenek, čas pro vidění.
Cestování po světě mě přivedlo k poznání, že lidé stále pátrají. Pátrají po pravdě o sobě. Každý jedinec se pokouší nalézt svou cestu rovnováhy a porozumění, která by ho přivedla zpět do svého středu a zpět ke smyslu života. Každý člověk si klade otázky: Jak navázat spojení se silou tvoření? Jak nalézt smysl života? Co se mnou bude po smrti? Toto pátrání vede k mnoha dílkům skládanky. Musí se hledat po celém světě. Lidé se pokoušejí skládanku sestavit, aby našli své odpovědi. Teď přišli na Želví ostrov, aby nalezli kousíčky skládanky v učení obyvatel tohoto kontinentu a sami v sobě.
První poučení, které bychom si měli vzít, zní: náboženství je lidmi utvořená instituce, ale spiritualita je nám dána Stvořitelem. Lidé Želvího ostrova se rozhodli žít způsobem duchovní nauky, nikoli podle zásad vytvořených lidmi, které byly vypracovány tak, aby co nejlépe sloužily těm, kdo náboženské instituce řídí. Nevedli jsme svůj způsob života jen o nedělích, vedli jsme ho každičkou minutu dne, sedm dní v týdnu, rok za rokem. Jaká byla slova, takové byly i skutky.
Po léta to společnost nazývala tradicí nebo kulturou původních amerických indiánů. Dokonce mnohé domorodce přesvědčili, že to je tradice. Ale já bych to jednoduše nazval způsobem života, a je na čase zase jednou se o tento způsob života podělit s lidmi celého světa. Musíme dojít k pochopení, že Bůh má mnoho jmen a forem, ale že je stále tím jediným a stejným Stvořitelem. Mnozí lidé naneštěstí říkají, že právě jejich cesta je cestou jedinou, že jejich Bůh je jediným Bohem; že jen jejich cesta nás přivede k branám nebeským. Kdy si lidé uvědomí, že je jen jedna cesta, cesta Stvořitele? Tato cesta je tu pro každého a každému dává právo zvolit si vlastní životní stezku. Pokud je zvolena správně, zavede nás k celku - domů. Duchovní stezka, po níž kráčíme, neurčuje lidem způsob víry ani způsob chůze po jejich stezce. Jedinec není zatracen pro svou vlastní víru ve Stvořitele. Pro nás je to velmi jednoduché; všechny živé bytosti byly stvořeny Stvořitelem, proto jsou všechny věci součástí celku a součástí Stvořitele. Mnohá náboženství se snaží, aby to vyznělo tak, jako kdyby ona byla odpovědná za volbu vyvolených lidí, ale ve skutečnosti jsme to my, lidé, kdo rozhoduje o tom, zda budeme vyvoleni.
Veškerý život je dílem Stvořitele, proto jsou všichni živí tvorové součástí Stvořitele, součástí celku. Všichni jsme byli stvořeni ze země, naší matky. Vše stvořené bylo vloženo do lůna Matky Země. Stvořitel přišel a dotkl se lůna a dal stvořenému energii životní síly - a stvořil ducha. Duch se stal živoucí součástí země. Na konci naší cesty se tělo a mysl navrátí do otevřené náruče Matky Země. Pokud jsme šli cestou dobrého života, energie naší životní síly se znovu navrátí ke zdroji síly a připojí se k celku. Nikdy nezapomínejme, že jsme všichni součástí země, spolu se všemi tvory, malými i velkými, a že se musíme učit hodnotě veškerého života, který byl dán, i úctě, lásce a péči o naši Matku Zemi.
Lidé Želvího ostrova mají úsloví, které je společné všech národům ostrova: „Všem našim příbuzným“ nebo „Všichni jsme spřízněni“. Říká se to poté, co dokončíme modlitbu nebo nějakou řeč, abychom si připomněli, že Stvořitel, skrze lásku, učinil veškerý život plodným. Všichni tvorové, kteří kdy byli, kteří jsou nyní a kteří se narodí v budoucnosti; zvířata, ptáci, hmyz, rostliny, byliny, stromy, skály, vzduch, voda, oheň a země, ti všichni jsou součástí stvoření, jsou našimi pradědy a prabábami, bratry a sestrami. Všichni jsme jedno v duchu a energii, všichni jsme ze země. Možná máme mnoho různých forem a ulit. Možná máme každý odlišné vlastnosti, nadání a druh síly. Ale nakonec jsme všichni jedno. Všichni jsme propojeni s kruhem života. Jakmile toto spojení pochopíme, pochopíme zdroj síly a Stvořitele. V tu chvíli začneme komunikovat se všemi součástmi stvoření. Když pochybujeme, stačí se rozhlédnout kolem a vidět, že vše je živé, a ve všem živém můžeme spatřit Stvořitele.
