Mýcení

 Klíčové dílo velkého rakouského prozaika, monolog psaný v „rozčilení“, je autobiografickým příběhem a současně autorovou konfesí, která se dotýká základních otázek umělecké tvorby. Rámec prózy je jednoduchý: vypravěč se dozvídá nečekanou zprávu o smrti blízké přítelkyně a nečekaně se setkává s dávnými přáteli-mecenáši, kteří ho pozvou na „uměleckou večeři“. Ve vypravěčově podání je to nečekané setkání s věčností na jedné straně a maloměšťáckou malostí na straně druhé. Toto setkání je pak motorem nelítostné rekapitulace blízké i dávné minulosti, vlastního lidského i uměleckého zrání.