Komentář věhlasného tibetského mistra meditace (1910-1991) k jednomu ze základních textů tibetského buddhismu, slavnému Atíšovu Sedmibodovému výcviku mysli (11. stol.), jenž v kostce vysvětluje mahájánovou praxi bódhisattvy od meditace tonglen (imaginativní výměně štěstí za utrpení) až k praktickým radám, jak lze nevyhnutelné životní těžkosti využít pro další postup na stezce.
Tuto nauku přinesl do Tibetu poprvé velký indický mistr Atíša (10.-11. stol.), jenž studoval u nejuznávanějších mistrů své doby. Hlavní Atíšův žák Domtönpa ji pak předal Čhekawa Ješe Dordžemu, který ji jako první uspořádal v písemné podobě. Sedmibodový výcvik mysli je od té doby v nepřerušené linii předáván až dodnes.
Kniha je překladem série učení, která udělil Kjabdže Dilgo Khjence Rinpočhe v průběhu své poslední návštěvy ve Francii v létě 1990. Je proto považována za jeho "duchovní závěť".