Dopisy synovi z ruzyňské vazební věznice jsou reflexní výpovědí životních omylů i nadšení, napsané v konfrontaci s vězeňskou zkušeností a hrozícím odsouzením a trestem. Asociativní způsob psaní volným tokem myšlenek a vyprávění, sebekritických i kritických reflexí v sobě zahrnuje a mísí údaje a informace o konkrétním obvinění a případu, a také z autorova mládí a studií, jeho názorového a politického vývoje a zrání, ale též řadu portrétů lidí, kteří jeho život provázeli.