Autor nachází v proměnách ročních dob, nezvykle rozdělených do sedmi kapitol, neopakovatelné kouzlo hor a vzácnou příležitost zastavit se a naslouchat poselství přírody. Jizerské hory vidí nejen jako melancholickou krajinu tajemných mlh, zádumčivých rašelinišť a sněhových plání, ale i jako kraj pozoruhodných skalních útvarů, barevných horských potoků a rozlehlých majestátních bučin. Nezapomíná ani na zdejší trochu neprávem opomíjenou duchovní tradici, která má snad víc než kdy jindy co říci dnešnímu člověku. Každou kapitolu uvádí text vztahující se k nadcházejícímu ročnímu cyklu. Kniha se tak stává pozváním a prosbou k vlastní cestě nejenom jedním Jizerským rokem, ale k putování, které vede k navázání hlubšího vztahu k Jizerským horám i ke krajině jako takové.