Robert Graves (1895 - 1985) není pro českého čtenáře neznámým autorem. Za všechny jeho díla uveďme čtenářsky úspěšné romány
Já, Claudius,
Claudius bůh a jeho žena Messalina,
Hrabě Belisarius a
Zlaté rouno.
Román
Zvedá se severní vítr (1949) vypráví o básníkovi, který je ve spánku přenesen do vzdálené budoucnosti. Do budoucnosti, kterou si lidstvo připravilo tak, že se ve vývoji nejprve vrátilo do minulosti a vyhnulo se opakování chyb a slepým uličkám, které dnes ohrožují naši civilizaci. Vznikla společnost rozdělená na kasty spokojené se svým údělem, společnost bez peněz, bez strojů a hodin. Jakýmisi arbitry jsou čarodějové, a hlavně čarodějky, poněvadž žena má v této společnosti vůdčí roli, kteří představují nejvyšší, všemi respektovanou kastu. Leckdy až středověká úroveň života, ovšem bez nehumánních prvků, je teoreticky založena na lásce. Ale všechno není tak ideální, jak by se mohlo zdát. Tu a tam se objeví "výprsky" což jsou místa, z nichž vyvěrá zlo minulosti. Pro starší obyvatele jsou zřizovány takzvané Domy nesmyslů, kde je jim dovoleno chovat se jinak, než přikazují zvyky. A vše pohánějící láska také někdy zůstává pouze teoretickým pojmem. I v této společnosti se setkáme s intrikami a zvůlí, i když jsou zde ukazovány spíše jako výjimka z pravidla. A jaké záměry má s básníkem z minulosti Matka Bohyně, kterou všichni uctívají? Nenastal čas změn? Zvedá se severní vítr...
