

horní polička Přečtete na zařízeních:
Nelze měnit velikost písma, formát je proto vhodný spíše pro větší obrazovky.
Více informací v našich návodech
Přečtete na zařízeních:
Více informací v našich návodech
Přečtete na:
Nepřečtete na:
Líbí se ti můj profil a chtěl by si mít podobný i ty?
Založit si profilListopád je kniha, která mě překvapila na mnoha frontách. Když jsem knihu otvírala, byla jsem mírně řečeno skeptická, žánr dystopií nevyhledávám a přílišné "co by kdyby" mě většinou nebaví. V této knize ale musím ocenit, že autorka pojala vývoj událostí po alternativním roce 89, ve kterém nedošlo k Revoluci, v mých očích realisticky. Nedošlo k žádným sci-fi zvratům (sci-fi je dalším žánrem, který nečtu), naopak zahrnula i detaily jako stagnující technologický posun v naší zemi. Bylo to pro mě příjemné vykročení z komfortní zóny a přečtu si cokoli autorka napíše, i když ne všem knihám bych dala plný počet bodů jako Listopádu.
Lada u ledu je příběh zdánlivě obyčejné dívky, která žije zdánlivě obyčejný život. Jenomže takový život nežije, trpí anorexií. Takových knih je samozřejmě na trhu mnoho, ale autorka příběh začala vyprávět od momentu, kdy Lada i její rodina o nemoci ví, pojmenovávají ji (i když se v knize používá smyšlená terminologie) a Lada sama je ochotná s problémem bojovat, což je velký krok pro člověka trpící chorobou podobného charakteru. Autorka citlivě vykresluje vnitřní život hlavní postavy, jak přistupuje k jídlu a jak se její přístup časem mění. Zajímavé také je, že je příběh zasazen do sedmdesátých let, která mladičká autorka nezažila, ale přesto Vám přijde, že na Vás ta doba dýchne (anebo představa té doby, ani já jsem sedmdesátá léta nezažila). Čtenářsky velmi obohacující zážitek!
Prázdná ranní knihovna má v sobě něco, co mě vždycky hluboce zasáhne. Tiše a klidně tu odpočívají všechna slova, všechny myšlenky.
