

Mám přečteno Přečtete na zařízeních:
Nelze měnit velikost písma, formát je proto vhodný spíše pro větší obrazovky.
Více informací v našich návodech
Přečtete na zařízeních:
Více informací v našich návodech
Přečtete na:
Nepřečtete na:
Líbí se ti můj profil a chtěl by si mít podobný i ty?
Založit si profil




Adele
33 y. o. // Czech Republic // Brno
*Bookaholic*
*Proud Slytherin*
*Pure_Shadowhunter*
*Oficial Bellarke Shipper*
*Cat Lover*
"Yes, I Know There is A Real Special Place in Hell For Me. It's Called a Throne."
"Člověk se nemusí zbláznit, aby přežil, ale pomáhá to!"
Tak to byla moc hezká, ale zároveň velmi emotivní jednohubka. Bylo zajímavé sledovat osud Adeny ve chvílích, kdy se s Paedyn rozdělily. Nová postava Maka taky velmi zaujala. Mak se objevil z ničeho nic a hned si získal moje sympatie. Na konci mi ho bylo neskutečně líto, tolik si toho vytrpěl a dopadlo to takto. Ti, kdo četli první díl, vědí, co se dělo s Adenou, ale sledovat všechno z její perspektivy, to bylo opravdu něco... opět slzička ukápla. Mrzí mě, že se vše událo tak rychle a nemohli jsme s Adenou a Makem strávit trochu víc času. Ti dva by si zasloužili pořádně dlouho knihu.
No, tak pojďme na to… Když to vezmu od začátku, tak jsem měla poměrně velký problém se začíst. Opravdu. Začátek knihy mě vůbec nebavil. K mému zklamání jsme vyměnili ufňukanou Violet za ufňukaného Xadena. Naštěstí to nebylo tak hrozné.
Začalo se mi to dostávat pod kůži teprve ve chvíli, kdy náš dream team vyrazil za dobrodružstvím. A i v těchto momentech to zachraňoval hlavně Ridoc . Toho, kdybych nemilovala už v předchozích dílech, tak v tomhle bych si ho zamilovala zcela určitě. Jeho mnohdy sarkastické hlášky příběh skvěle oživují.
Také se mi líbilo, že jsme si mohli navštívit nová místa a seznámit se s novými postavami. S některými bych se ráda opět setkala, tak snad se mi to poštěstí. Čestnou zmínku si zaslouží i „malé princátko“ Aaric ten se mi taky dostal v tomto díle pěkně pod kůži, v tom dobrém slova smyslu.
U několika posledních kapitol jsem se potkala se stejným problémem jako na začátku knihy, vůbec mě to nebavilo a měla jsem hrozný problém se stránkami prokousat, až na pár zajímavých okamžiků, které se odehrály během závěrečné, rádoby epické bitvy.
Co se týče samotného úplného závěru knihy, tak ten vlastně nebyl vůbec žádným překvapením. Buďme upřímní, tento konec, až na pár situací, byl celkem dost předvídatelný. Mrzí mě, že to musím říct, ale pro mě byl toto zatím nejslabší díl.
Konečně, asi po 150 letech, se mi podařilo tuhle strašně nezáživnou bichli dočíst. A teda jako stálo mě to opravdu značné úsilí. Do knížky jsem se pustila kvůli seriálu, chtěla jsem být trošku v obraze. Asi nemá smysl se tady rozepisovat o tom jak Martin píše nebo nepíše. Myslím, že většina lidí ví nebo aspoň tuší. Každopádně, kdybych si zase někdy chtěla přečíst velmi obsáhlou encyklopedii, vím na koho se obrátit.
Knížka mě vážně moc nebavila, jsou tam zajímavá fakta apod. ale to je asi tak všechno. Určitě nebudu nikoho odrazovat od čtení autorových knih, ostatně většinu z nich mám ráda, ale tahle prostě nebyla pro mě.
Takže abyste zjistili jestli je kniha dobrá nebo mám jen mylný názor, budete si ji muset přečíst :)
Tak a je to. Konec. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Děkuji všem, kteří mě předem varovali, že mě tato kniha emočně zničí. Teď už můžu říct, že měli naprostou pravdu. Čas strávený s touto knihou, vlastně s celou sérií, byl jako jedna obří divoká jízda na horské dráze. Ale náramně jsem si to užila. A budu se s ní jen velmi těžce loučit.
Kniha má všechno, co má závěrečný díl série mít. Spousta akce, napětí, momenty, kdy se vám doslova zastaví srdce i momenty, kdy si popláčete. Překvapivé zvraty, které vám vykouzlí úsměv na tváři. Po přečtení celé série musím říct, že tento poslední díl, patří mezi mé nejoblíbenější. Příběh se uzavřel, stejně jako cesty všech našich přátel. Je mi trošku smutno. Nerada se s touto knihou loučím, stejně jako s celou sérií.
Jsem ráda, že jsem i přes počáteční nedůvěru, při čtení prvního dílu, vydržela a dostala jsem se až sem. Už se budu asi opakovat, ale Sarah prostě ví, jak si získat čtenáře Děkuji.
Ze začátku jsem měla trochu strach z toho, že se mi kniha nebude líbit. Bála jsem, protože jsme tentokrát trošku odbočili od hlavního příběhu. Slyšela jsem spoustu protichůdných názorů. Že je kniha zbytečná nebo nedůležitá a můžu ji klidně přeskočit, ale na druhou stranu zase to, že je pro celou sérii a její samotný závěr zásadní.
Jsem velice ráda, že jsem nakonec odolala nutkání vrhnout se rovnou na závěr série, protože bych potom byla zklamaná, že jsem si Věž úsvitu nepřečetla. A hlavně, když už mám rozečtenou nějakou sérii, tak ji prostě musím přečíst celou.
Věž úsvitu je opravdu velmi dobrá. Chaol prošel během tohoto dílu neskutečným posunem, bylo vidět, že se jeho postava vyvíjí. Přiznám se, že jsem nebyla jeho fanouškem, až do doby, než jsem četla tento díl. Stejně jako v Krvavém ostří jsme se i tu seznámili s novými postavami, které budou mít podle mě zásadní vliv na závěr série. Nové postavy jsou zajímavé, jejich příběhy mají šmrnc. Odhalili jsme spoustu zajímavých informací a už se nemůžu dočkat, jak tyto ovlivní závěr samotný.
Já jsem knihu četla po dočtení Říše bouří, ale jejich děje se odehrávají současně. Pokud nemáte problém číst dvě knihy zaráz, jako já, klidně si ji můžete přečíst souběžně. A rozhodně nesouhlasím s tím, že je kniha nedůležitá a můžete ji přeskočit. Podle mě, rozhodně neprohloupíte, když si ji přečtete. Takže směle do toho
Možná se pokaždé, když otevřeme oči, znovu narodíme, a následně v nás něco umře, když je zavřeme.
