

Mám přečteno Přečtete na zařízeních:
Nelze měnit velikost písma, formát je proto vhodný spíše pro větší obrazovky.
Více informací v našich návodech
Přečtete na zařízeních:
Více informací v našich návodech
Přečtete na:
Nepřečtete na:
Líbí se ti můj profil a chtěl by si mít podobný i ty?
Založit si profil




Adele
33 y. o. // Czech Republic // Brno
*Bookaholic*
*Proud Slytherin*
*Pure_Shadowhunter*
*Oficial Bellarke Shipper*
*Cat Lover*
"Yes, I Know There is A Real Special Place in Hell For Me. It's Called a Throne."
"Člověk se nemusí zbláznit, aby přežil, ale pomáhá to!"
Potřebovala jsem si trošku odpočinout od žánrů, které obvykle čtu, a tak jsem sáhla po pokračování Kroniky Kavalonu. A musím se přiznat, že jsem byla celkem příjemně překvapená tím, o kolik je druhý díl lepší než ten první. Mnohem víc akce, překvapení a zajímavých zvratů. Kdo by to byl řekl, že mě bude bavit „dětská“ kniha.
Kletba oceánu, stejně jako první díl, opět nabízí příběhy jednotlivých postav, které se začínají pomalu, ale jistě proplétat a v samém závěru knihy nastane okamžik, kdy jsou cesty našich hrdinů svedeny dohromady vcelku zajímavým způsobem.
Jediné, co mě teď mrzí je fakt, že pokračování série již v českém vydání nevyšlo, takže se asi nikdy nedozvím, jak to s hrdiny dopadne.
Možná právě ten pocit nedořečenosti a otevřené konce mě na Kronice Kavalonu tolik baví vždycky zůstane prostor pro vlastní fantazii a domýšlení toho, co by se mohlo stát dál. Postavy jsou natolik živé, že si člověk snadno představí jejich další osudy, i když už je autor pro nás nerozvinul.
A i když české vydání skončilo tímto dílem, zůstává mi alespoň radost z objevení série, která mě dokázala překvapit a vtáhnout do svého světa. Kdo ví, třeba se někdy dočkáme českého pokračování nebo nového vydání a do té doby si můžeme užívat znovu první dva díly a hledat v nich další skryté detaily a souvislosti.
Kronika Kavalonu mi připomněla, že i knihy určené mladším čtenářům mohou nabídnout hluboké zážitky a silné emoce. Pokud hledáte něco lehčího, ale přitom napínavého a originálního, rozhodně doporučuji dát této sérii šanci.
Nejprve jsem váhala, zda se pustit do knih Jennifer Armentrout, protože jsem tušila, že u jedné určitě nezůstane a moje už teď přeplněná knihovna bude muset opět povyrůst. Knihu Z krve a popela bych označila za skutečně povedený rozjezd celé série od první stránky mě bavila. Děj byl sice v některých částech předvídatelný, ale přišly i chvíle, kdy jsem si říkala: „Co se to právě stalo?“ a byla jsem skutečně překvapená.
I když hlavní hrdinka byla občas jak se říká na facku, tak mne všechny postavy bavily. Příběh měl navíc skvěle vyvážené tempo. Chvíle napětí střídaly ty klidnější, díky čemuž jsem měla čas všechny události vstřebat a zároveň se těšit na další zvrat. Autorka umí výborně pracovat s atmosférou, a i ty nejmenší detaily dokážou čtenáře vtáhnout hlouběji do světa, který vytvořila.
Velký prostor dostává také vztah mezi hlavními postavami, který se vyvíjí pomalu, ale o to uvěřitelněji. Chemie mezi nimi byla místy doslova hmatatelná a já jsem se přistihla, že některé pasáže čtu s úsměvem na tváři. I když je děj místy temnější, nikdy nepůsobí přehnaně nebo samoúčelně spíše podtrhuje to, jak nebezpečný a zároveň fascinující tento svět je.
Celkově mě kniha nadchla natolik, že jsem se po dočtení nemohla ubránit touze okamžitě sáhnout po dalším díle. A přesně to dělám připravuji si v knihovně další místo, protože mám pocit, že tahle série si ho rozhodně zaslouží.
Kniha se ke mně dostala jako dárek, což byl hlavní důvod, proč jsem po ní sáhla. Jsem ráda, že jsem díky tomu měla příležitost poznat tento titul, který bych si možná sama v knihkupectví nevybrala.
Přestože to nebyl úplně můj šálek čaje, jsem ráda, že jsem knihu přečetla až do konce. Autorka má specifický styl psaní, který je v některých pasážích poetický a v jiných naopak syrově realistický. Příběh je originální a staví na netradičních motivech, což oceňuji, protože jako čtenářka ráda objevuji nové literární světy.
Na druhou stranu mi některé části knihy přišly příliš pomalé a místy jsem se nemohla plně ztotožnit s hlavními postavami. Možná je to tím, že témata, která autorka zpracovává, nejsou blízká mým vlastním zájmům, a proto jsem se do příběhu nedokázala úplně ponořit.
I když kniha Palác šupinatých koček nepatří mezi mé favority, hodnotím ji pozitivně z hlediska originality a stylu. Myslím, že si najde své čtenáře, zejména mezi těmi, kteří mají rádi literaturu s nádechem fantastična a neobvyklými zápletkami. Pro mě osobně to byl zajímavý čtenářský zážitek, který rozšířil mé obzory, i když to nebylo přesně podle mého gusta.
Dlouho jsem zvažovala, zda Bezradná patří mezi knihy na čtyři, nebo dokonce pět hvězdiček. Po pečlivém promýšlení jsem se rozhodla pro plný počet, protože si to jednoznačně zaslouží. Kdybych měla popsat své pocity, tato kniha mě úplně rozložila doslova mi roztříštila knihomolské srdce, aby ho v samotném závěru zase poskládala dohromady.
Pae a Kai mě zaujali už v první části příběhu, proto jsem byla opravdu zvědavá, jak jejich osud dopadne. Bylo to skvělé čtení a série dostala důstojné zakončení. Kniha je nabitá akcí a plná nečekaných (i když místy předvídatelných) zvratů, které přesto dokázaly překvapit. Mnohá tajemství vyšla napovrch a pomohla objasnit dříve nejasné události.
Příběh působil tak živě a hluboce, že jsem kolikrát zatajila dech a obracela stránky s napětím. Autorka dokonale zachytila nejen bolest a ztrátu, ale také naději, která v závěru září jako světlo ve tmě.
Mile mě překvapily kapitoly pohledem krále Edrica; bylo fascinující nahlédnout do jeho myšlenek a porozumět jeho pohledu. Všechny postavy jsou propracované, dialogy realistické někdy pobaví, jindy donutí k zamyšlení nad tím, co bych sama cítila v daných situacích. I když některé momenty stále vstřebávám, vím jistě, že na tuto sérii jen tak nezapomenu a v budoucnu se k ní ráda vrátím. Ať už kvůli silným emocím, které ve mně probudila, nebo díky úžasně vystavěnému světu, který autorka vytvořila.
Buďme k sobě upřímní, jak často se vám stává, že se při čtení knihy, ve které je naprosto dokonalý hlavní hrdina zamilujete do vedlejší postavy? Mě se to teda moc často nestává, proto mě to samotnou překvapilo. Ale já toho Carriona prostě miluju :D Zamilovala jsem si ho v momentě kdy poprvé promluvil. A po událostech na konci knížky, panebože, já prostě věděla, že za tím bude něco víc.
Je to zvláštní, protože většinou si hlavní postava ukradne všechnu pozornost, ale tentokrát mi vedlejší postava přišla mnohem zajímavější a autentičtější. Jeho humor, drobná gesta i způsob, jak se vyrovnával s těžkými situacemi, mi byly neuvěřitelně sympatické. Často jsem se přistihla, že mě jeho příběh zajímá víc než ten hlavní děj.
Nicméně hlavní postavy mi opravdu sedly cítila jsem mezi nimi silnou chemii. Searis i Kingfisher ve mně občas vyvolávali smíšené pocity, ale právě díky jejich kontroverznosti mě příběh nutil stále číst dál.
Každopádně, kniha jako celek se četla dobře. Bavilo mě to od začátku do konce. Musím ocenit styl psaní autorky, která dokázala mistrně vykreslit atmosféru i emoce postav. Dialogy byly živé a místy vtipné, což příjemně odlehčovalo i temnější momenty příběhu. Celkově mám pocit, že tahle kniha ve mně zanechala mnohem hlubší dojem, než jsem očekávala, a rozhodně ji doporučuji všem, kdo mají rádi dynamické vztahy a nejednoznačné charaktery.
Na závěr bych řekla, že Quicksilver je přesně ta kniha, jejíž čtenáři se rozdělují na dva tábory. Ten, který ji miluje a ten pro který byla kniha zklamáním.
A tak se snažím být laskavý ke všemu, co vidím, a ve všem, co vidím, vidím jeho.
