Starý Saturn a Zemský Saturn

Marx pracoval s človekom ako s prakticky činným subjektom, Steiner na druhej strane grandiózne zachytáva vznik človeka v kozmických súvislostiach, v zemských vteleniach. Píše okrem mnohého iného napríklad aj o tom, ako na Saturne duchovia egoizmu, ktorí vtedy prežívali svoj ľudský vývoj, vytvárali fyzické telo človeka. „Tyto bytosti, nadané na Saturnu dnešním Já, nazýváme též duchy egoismu.“ 21 (Steiner, T.U.R., s. 84.) Steiner teda na rozdiel od Marxa poznal človeka lepšie v podobe pasívneho objektu, ktorý bol formovaný zvonku inými bytosťami. Steiner krásne popisuje, ako vyšší duchovia počas vtelení Zeme postupne na človeku pracovali. Ak by však Steiner použil Marxov činný prístup k človeku počas zemského vtelenia, musel by nevyhnutne dospieť k názoru, že človek na Zemi vytvára fyzické telo technického organizmu, podobne ako tomu bolo na starom Saturne, kde bytosti na úrovni ľudí už raz fyzické telo vytvárali. „Fyzické tělo mohlo tehdy existovat jenom proto, že bylo prostoupeno étherným tělem, astrálním tělem a jástvím božských duchovních bytostí.“22 (Tamže Vráťme sa však na Zem. Môže azda fyzické telo technických organizmov existovať bez toho, aby nebolo prestúpené, zosobňované človekom? Vyššie zložky dnes, rovnako ako kedysi na starom Saturne, prepožičiava výrobcovi, jeho fyzickému-technickému telu, človek. Lenže dnes (pretože ide len o počiatočnú fázu, o dotváranie „fyzického tela“ technických organizmov, teda len o ich predhistóriu), musia byť nielen vyššie zložky, ale aj samotné fyzické telo technických organizmov na niektorých miestach prestúpené fyzickým telom človeka. Toto fyzické telo technického organizmu, podniku, výrobcu, firmy sa zatiaľ nemôže zaobísť bez stelesnenia človekom, čo je vyjadrené pojmami telesná, manuálna či fyzická práca. Budúci vývoj človeka ako prakticky činnej bytosti Bez použitia predmetno-prakticky činného subjektu (takto, žiaľ, Steiner človeka nepozná) vyzerá Steinerov budúci vývoj človeka, ako aj sám poznamenáva, dosť komicky: „Uveďme groteskní příklad: dnes člověk vyměšuje obyčejnou slínu, která je nerostným produktem. Fyzické tělo člověka je souhrnem vzájemného působení a vzájemného pronikání nerostných dějů. Až člověk dokoná svůj nerostný vývoj, nebude pak vyměšovat nerostnou slínu, ale látku rostlinného rázu. Lze skoro říci, že člověk bude vyměšovat květiny. Žlázy nebudou již vylučovat látky nerostné, nýbrž rostlinné. Tím, že se člověk opět vyvine k rostlinnému bytí, bude říše nerostná překonána.“23 (Tamže, s. 126.) Na inom mieste sa vyjadruje podobne: „Pak je také každé vyměšování rostlinným produktem. Tak jsou pak také všechny věci, které z člověka vycházejí, rostlinnými bytostmi. Žijeme potom v říši rostlinné. V šesté rundě budeme žít v říši zvířecí. Tady bude potom vše, co z člověka vychází, co z něho proudí, živoucím produktem, který má v sobě život a cítění.“24 (Steiner, Z.E., s. 154.) Ak použijeme Marxovu predmetno-prakticky činnú bytosť, ktorá sa sebaurčuje svojím zvonkajštením, nebudeme môcť vidieť skutočnosť inak, ale len tak, že ľudské Ja tvorí technické organizmy, a táto vonkajškovosť – projekcia, spredmetnenie, sa premieta spätne do preduchovnenia ľudských tiel: astrálneho na manas, éterického na budhi a fyzického na átman. Steinerov nerastný vývoj človeka treba teda chápať ako vytvorenie fyzického tela technického organizmu. Avšak pretože toto spredmetnenie – vytvorenie technického organizmu pôsobí na pôsobiaci subjekt v opačnom smere, ako jeho odpredmetnenie, preduchovnenie a pozdvihnutie, vystupuje človek po ukončení tohto „nerastného vývoja“ o priečku vyššie, stáva sa anjelom, "Duchom Svätým", božstvom technických organizmov. Tým, že človek vytvoril relatívne samostatnú prírodu, „ekológiu“ technických organizmov, „fyzických“ tiel, vystupuje ako svoj vlastný výtvor až do horného devachanu, odkiaľ je udržiavané jeho fyzické telo. A odtiaľto bude potom naďalej môcť pôsobiť na evolúciu technických indivíduí. Je to niečo podobné, ako keď duchovné bytosti adaptívne usmerňovali „anarchiu“ živej prírody. Ďalší, rastlinný vývoj človeka si takisto nemôžeme predstavovať naivne ako Steiner tak, že naša stolica bude zložená z rastlín. Tento vývoj si treba predstaviť tak, že človek tak, ako vytvoril „fyzické telo“ technických organizmov, postupne analogickým spôsobom tieto organizmy počas „rastlinného vývoja“ vybaví telom éterickým. Tak ako dnes človek prekonáva svoje nerastné bytie tým, že v ríši nevyhnutnosti vytvára organizmy, (ktoré neskôr spracujú celý nerastný substrát Zeme,) neskôr, v ďalekej budúcnosti vystúpi až k takým silám, odkiaľ je udržiavané jeho éterické telo. „Nejnižší, třebaže svým způsobem nejdokonalejší článek na zemské planetě je fyzická tělesnost. Nejblíže vyšším článkem je tělo éterické, pak tělo astrální a Já. Jsou též bytosti, které nemají fyzické tělo. Jejich nejnižším článkem je tělo éterické. Nemají zapotřebí fyzické tělo, aby byli činné v našem smyslovém světě; zato mají článek, který je vyšší než náš sedmý článek. Jiné bytosti mají jako nejnižší článek tělo astrální a zato mají článek devátý, a opět jiné, které jako nejnižší článek mají naše já, mají desátý článek. Přihlédneme-li k bytostem, které mají já jako nejnižší článek, musíme říci, že se skládají z já, duchovního já, životního ducha, duchovního člověka. Potom přichází osmý, devátý a desátý článek, to, co nazývá křesťanská esoterika svatou trojností: Duch Svatý, Syn čili Slovo a Otec.“ 25 (Steiner, T.U.R., s. 83.) Aby bol človek prakticky činný v evolúcii technických organizmov ako ich anjel, nebude nevyhnutne potrebovať svoje fyzické telo a bude kráčať v stopách vyšších bytostí tak, ako naznačuje predchádzajúci citát. Steiner pekne vykresľuje evolúciu vyšších bytostí, ale čo spravil s človekom? Namiesto toho, aby človek postupne strácal svoje nižšie články, vylučuje zo svojho tela rastliny a neskôr dokonca zvieratá! No možnože mu krivdíme, lebo ine píše: „Tak přejde člověk svým životem do doby jupiterské a tím, že vyloučí vše nerostné, přejde k rostlinnému tvoření. Později (...) přejde ke tvoření zvířat (pak budou jiná zvířata než dnes). Pak bude tvořit ve světe zvířat, jako dnes tvoří v říši nerostné. Pak nastane stav Venušin. A až si bude moci vytvářet bytosti sobě podobné tím, že bude vyslovovat svůj vlastní obraz, pak bude smysl našeho vývoje dokončen a naplněn výrok: Stvořme člověka k obrazu božímu.“ 26 (Tamže, s. 126.) To, že tu Steiner použil slovo tvoriť namiesto vylučovať, je už určitý posun oproti citácii, ktorú sme uviedli vyššie. Môže sa zdať, že sa Steiner viac priblížil k našej predstave o vývoji človeka, fakticky však ide len o náhodnú, vonkajšiu, verbálnu zhodu. Podľa jeho predstavy totiž človek preto, aby sa stal bohom, nevytvára človeka. Podľa našej predstavy však človek vytvára nového človeka. A vytvára ho podľa nášho názoru tým spôsobom, že najprv v zemskom období mu človek vytvára fyzické telo ako telo technického organizmu, neskôr v jupiterskom období vybavuje tento technický organizmus éterickým telom, čím tento technický organizmus získava rastlinný atribút, a neskôr vo venušovskom období „prejde k tvoreniu zvierat“, našimi slovami vybaví pôvodný technický organizmus telom astrálnym. No a konečne v období Vulkánu obdarí tento organizmus prvkom Ja. Steiner to však chápe inak, a to tak, že človek sa jednoducho začne rozmnožovať hrdlom, vyslovovaním slova človek. „Mnozí lidé si nedovedou představit, že by se člověk mohl rozplozovat jiným způsobem, než je tomu dnes. Avšak tento způsob rozplozování se změní. Vše, co dnes nazýváme rozplozovacím úkonem a co souvisí s tímto pudem, přejde v budoucnu do jiného ústrojí. Ústrojí, které se k tomuto účelu již dnes připravuje, aby se stalo rozplozovacím orgánem, je lidský hrtan. Dnes může hrtan dát vznik pouze vzduchovým výchvěvům, může pouze to, co je v jeho slově, sdělovat vzduchu, takže výchvěvy odpovídají slovu. Později bude z tohto hrtanu vznikat nejen slovo v jeho rytmu, ale toto slovo bude prozářeno člověkem a bude proniknuto samotnou hmotou. Jako se dnes stává slovo vzduchovou vlnou, tak bude vycházet vbudoucnu z hrtanu nejintimnější podstata člověka, jeho vlastní obraz. Člověk tak bude vznikat z člověka, člověk pak bude vyslovovat člověka. A to se stane v budoucnu zrozením nového člověka. Bude vysloven jiným člověkem.“ 27 (tamže, s. 125.)