Philipp Vandenberg: Faraonka

Senenmut pozoroval něžnou očistnou hru malých obratných prstíků a neodvažoval se pohlédnout na princeznu, která v jisté vzdálenosti přihlížela vzrušující kosmetice. S rutinou zkušených lazebnic ho otrokyně natřely mastmi, učesaly, sňaly mu bederní roušku a zanechaly ho nahého a voňavého na lůžku. Nenápadně, jak přišly, se opět vzdálily. Najednou před ním stála Hatšepsut. "Jak jsi krásný a silný…," usmála se. Senenmut soustředil všechny své smysly, aby našel odpověď. "Proč to děláš, princezno?" zeptal se. "Líbíš se mi." "Ale já jsem jen syn rolníka Ramose, žijícího z milosti Nilu, který v podzimním čase zaplaví jeho pole." "A já dcera faraona Thutmose, dědička sluneční krve," opáčila Hatšepsut výsměšně. "Není správné, že První ze šlechtičen, kterou objímá Amon, prokazuje tuto přízeň neurozenému." "Co je správné, určuji já!"