Den byl plný překvapení.Sotva o půl hodiny později znovu zazněl kaňonem jásavý výkřik. Přimo naproti přátel, odděleni jen potokem, tancovali dva zrzaví Irové po svém claimu jako dva divocí a úplně pominutí čerti. Řvali, ječeli, boxovali se, váleli se po vykopaných hromadách hlíny a štěrku, házeli po sobě hlínu, vyskočili do výšky jako dva gumové míčky a celou dobu křičeli jako blázni. Široko daleko opět přestali pracovat. Ze všech stran se sem sbíhali muži, utvořili kolem pomatenců husté kolo a prohlíželi si to. Chet a Dan se teď rovněž rozběhli naproti. Voda v potoce jim tu sahala na nejhlubším místě sotva nad kolena. Protlačili se do kruhu mužů a viděli důvod tohoto výbuchu radosti. Jeden z obou divokých synů irského zeleného ostrova držel teď kámen velký jako dětská hlavička, zvedal ho vysoko nad hlavu a volal pořád dokola:"Hrom a peklo! Paddy a já jsme nejopravdovější šťastlivci v celém kaňonu. Ach, velký muž na nebesích miluje všechny Iry! Podívejte se na to, vy ubozí psi!" " Podívejte se na to! Zlato! Zlató! Hromada zlata velká jako dětská hlava! Hrom a peklo! Hrom a peklo! Peddy a já jsme...." Teď ho vystřídal ve řvaní jeho bratr dvojče.a vzal hroudu zlata do svých špinavých rukou. Řval skoro stejná slova. A najednou se hustý kruh mužů rozestoupil. Všichni chvatně běželi zpátky na svoje claimy a ryli a dřeli s dvojnásobnou horlivostí dál. Vypadalo to, jako by se všech těch mužů zmocnilo divoké opojení, palčivá chtivost a žhavá žádostivost. Dan a Chet se pomalu vraceli potokem. "Bože, Bože, Bože," vrčel Chet,"ještě pár takových nálezů a tenhle proklatý kaňon bude horší než skutečné peklo. Dávej pozor, Dane! Brzy začne obcházet smrt! Vypukne peklo a my tu nemáme zákon! Možná se brzy vytvoří výbor vigilantů - a pak to může být ještě pekelnější. Takoví vigilanti nenajdou vždycky skutečné viníky. Věší i..." "Já vím, Chete. Nemůžeme ale dělat nic jiného než čekat. Brightman udělá chybu. Jeho musíme vyřídit.To je důležitější než malá válka s malými zabijáky, kteří jen provádějí rozkazy.