Síla ohně
1 / 5
Cinda Williams Chima: Síla ohně
Zatímco si ho předávali, podařilo se Adrianovi zbavit se té kapuce. Byl obklopen muži v pláštích s kápěmi. V dálce spatřil otce, byl už v polovině mostu.
„Tati! Pomoc!“
Otec ho uslyšel a otočil se. Rychlým pohybem tasil meč a vrhl se na útočníky. Všude kolem Adriana se ozývalo svištění mečů vytahovaných z pochvy. Adrian využil nepozornosti muže, který ho svíral, a oběma nohama mu dupl na nárt. Muž zavyl bolestí a vzápětí Adriana něco praštilo do hlavy, až dopadl na břicho na namr-zlou dlažbu a vymkl si při tom kotník.
„Dávej přece pozor,“
zavrčel kdosi.
„Nesmíš toho mladýho černokněžníka mlátit moc silně. Chceme ho dostat živého.“
Černokněžník. Tak kouzelníky označovali v Ardenu.Adrian slyšel, jak nedaleko řinčí meče, cítil kyselý puch čarovného ohně a zaslechl něčí vý-křik, když čepel zasáhla cíl. Když se neúspěšně pokusil zvednout, míhaly se mu před očima černé tečky. Měl co dělat, aby se nevyzvracel na dláždění. Konečně se převrátil na záda. Před očima se mu už rozjasnilo natolik, že spatřil otce v ob-klíčení šesti nebo osmi ozbrojených nepřátel. Bojoval ohněm i mečem jako fúrie ze starých bájí. Couval a snažil se probojovat blíž k Adrianovi, ale mečům neunikl. Plášť už měl na ně-kolika místech proříznutý a potřísněný krví. Adrian se z posledních sil zvedl, a nakonec i postavil. Zavrávoral, a pak zaječel:
„Nechte ho na pokoji!“
Popadl amulet, stoupl si vedle otce a vypustil vlastní salvu kouzelného ohně. Vložil do něj veškerý hněv a frustraci, a snažil se ty vrahy zahnat.
„Ne, Ashi! Uteč! Jestli můžeš, prchej k řece,“
zavolal na něj otec, otočil se na patě a sejmul dalšího útočníka.
„Skoč do řeky a potop se.“ „Já tě tady nenechám. Společně je můžeme porazit.“
Vtom se otec zapotácel a špička jeho meče trochu poklesla. Přejel útočníky pohledem, pak se pokusil meč opět zdvihnout, ale jako by mu náhle ztěžkl.
„Tati? Co je s tebou?“
Adrian přistoupil blíž, ale otec zavrtěl hlavou, sáhl po amuletu, a pak svěsil ruku a tiše zaklel. Celý se třásl a navzdory chladu se mu tvář leskla potem.V tu chvíli to Adrianovi došlo. Jed. Tátu otrávili. Sledoval otcův pohled a spatřil na čepelích útočníků modrošedé skvrny.