Pán ledové zahrady 1
1 / 2
Dokázal jsem tasit meč jen do poloviny, než mě Brus popadl za zápěstí, zakroutil mi jím a znehybnil mě. „To nemůžeš, tohimone,“ šeptl mi do ucha. „Ti všichni nezemřeli proto, abys teď položil život v potyčce s prvními vojáky. Tohle je jejich noc hněvu. Navrací se Kodex země. Dnes běsní proto, aby se celý svět zítra třásl strachem, Ardžuku. Uvidíš ještě horší krutosti a ani s nimi nebudeš moci nic dělat. Teď jsou zaneprázdnění. To je dobře, protože to znamená, že můžeme projít nepozorováni.“Vedl mě umírajícím městem a nenechal mě ani na chvíli vydechnout. Dokonce ani tehdy, když jsme uviděli naše vojáky. Zrovna jsme přebíhali po plochých střechách nedalekých domů a já jsem viděl všechno shora.Naše. Z maranaharského „Bouřkového“ oddílu, ve žlutých pancířích, s černým tygrem na štítech, bez dokreslených dvojitých měsíců nebo znamení Podzemního lůna.