Chtěl do mě proniknout hned, ale to se mu nepovedlo, nebyla jsem dost vlhká. Našteloval nás do polohy 69. Pokusila jsem se ho kopnout, ale on už s tím počítal a nohy mi pevně zaklínil pažemi. Storm mě zná skrz naskrz, až moc dobře; počítá s každou sebemenší reakcí, zná každý kousek mého těla. Neomylně dokáže obejít mé zábrany, cestuje mi tělem i duší, jako by to byl jeho majetek, prodloužení jeho samého. Jeho jizvy přecházejí v mé, doslova. Jednou mě upozornil na to, že když takhle ležíme, v 69, tak jizva na jeho stehně navazuje na jizvu na mém rameni. Zvlhla jsem, navzdory odporu, ale jeho péro jsem odmítala vzít do pusy. To leželo ztopořené vedle mě. Úd muže, který by býval měl mé jméno, kdyby přišel na svět jako holčička. To nám jednou povídala máma. Vyprávěla mi taky, jak mě Storm, když mi byly čtyři a měla jsem mindrák z toho, že nemám penis, naučil čůrat jako kluk. Vyfotili nás, já se sukýnkou vykasanou u boků, nohy rozkročené. Storm, jak stojí vedle mě, zapíná si poklopec a přitom pedantsky přihlíží. Pod sukýnkou jsem měla Stormovy holiny, pochopitelně o několik čísel větší, ale to jsem - bůhvíproč - vždycky chtěla. Ta fotka bohužel později zmizela v plamenech.