... "Ani nevím, jak vám poděkovat, pane!" Téměř se polekal, když ho prudce chytila za ruce. Vymanil se z jejího sevření. "Ne, to nedělejte... Nejsem zvyklý, aby mi lidé děkovali, cítím se divně... A nedotýkejte se mě. Mohla byste později litovat." Chvatně vykročil ke dveřím, ale na prahu se zastavil, zůstal strnulý, zády k ní, jako by sváděl sám se sebou těžký vnitřní boj. "Ráno se přijdu na nemocného podívat!" zamumlal a vyběhl na schody. Za okamžik zaskřípěla pod okny vzdalující se kára. Opět ji obešel mráz. ...