... „Kde ji máš?“ Lymon se mnou zatřese. Otevřu oči a otřu si slinu, co mi vytekla z pusy. „Co?“ Divoce se rozhlédnu, abych zjistil, kde to vlastně jsem. Trvá mi asi minutu, než si vzpomenu. „Kde máš dírku?“ Lymon začíná trochu panikařit. „Mezi půlkama, kde jinde?“ odpovím a růžkem jeho polštáře si zase otřu sliny. Najednou si uvědomím, že na sobě nemám kalhotky. „Hej ty, slibovals, že do mě nic nebudeš strkat. Jak dlouho jsem spala?“ „Kde máš tu druhou dírku?“ Lymon už nemá ten děsně ječivý chraptivý hlas a já jsem rád. „Cože? Já už musím jít, Lymone.“ Začnu se zvedat, ale Lymon mě zatlačí zpátky, a tak mě tím překvapí, že zůstanu ležet. Cítím, jak mi rukama roztahuje stehna od sebe. Prsty mi šmejdí mezi nohama. „O Ježíši!“ vydechne a silně mě tam zmáčkne. Vyjeknu bolestí. „Bože dobrý!“ vykřikne hlasitěji. Sáhne mi pod břicho a přetočí mě na záda. Neříká nic. Jen zírá, ve tváři výraz naprostého ohromení. Pomalu si sáhnu rukou dolů, mezi nohy… ...