Část druhá: Aksum; 13. kapitola: Lucy a její nápadníci

Akvárium vyplněné pouhým vzduchem. Fialové jasmíny zářily jako ty nejlepší halucinace po LSD. Vstoupil jsem přímo do obalu desky Jimiho Hendrixe. Addis Abeba. Zářící obličeje, taxíky jako roztavená žluť tekoucí kruhovým objezdem. Řidiči v poklidu sedí u venkovních stolečků kavárny vedle letištního parkoviště, společnou vidličkou vybraně pojídají čokoládový dort a popíjejí macchiato z porcelánových šálků. Kupuji si láhev sycené vody Amos, kvůli její ohnivě žlutozelené nálepce. Láhev září také, stejně jako mé prsty. V intenzivním světle náhorní plošiny tu všechno září a horečnatě kvete. Kráčím k taxíku jako člověk, který se naučil vidět oheň v srdci všech živých organismů; který chápe, že všechny věci jsou živé. Taxík je starý beztvarý mercedes, co kdysi možná vozil po městě Willyho Brandta; před prvním kopcem mu dojde benzin, ale mně to nevadí. Řidič dolévá další litr z pohotovostní láhve od pepsi, kterou má v kufru, a jedeme dál. Když mu zaplatím, jde si koupit jen tolik benzinu, aby se opět dostal na letiště. Takhle je tu draho; vidím to i bez statistik, děkuji pěkně. Všechno žhne jako ve výhni, točí se kolem dokola. Okamžitě po ubytování si objednávám čerstvou pomerančovou šťávu. Na nádvoří hotelu mě obklopují ptáci a korálově červené rostliny s nálevkovitými květy. Dívky skládající prádlo jsou krásné. Cítim se šťastný. Organizované náboženství mě nudí, téměř stejně jako představa elektronického nebe z časopisu Wired. Ale je neděle odpoledne, první den půstu; místní obchody jsou zavřené a Addis Abeba je město plné kostelů. Sever Etiopie, kde se nachází toto rozlehlé hlavní město s pěti miliony obyvateli, ležící na svazích hory Intoto, je křesťanský, naproti tomu jih je muslimský a pohansko-animistický. Královna ze Sáby, která začala svou cestu na velbloudech ve Starém zákoně a pak bosými, lepými nožkami prošla stránkami koránu, se do této země zbožných pravoslavných mnichů a popravených mučedníků nějakým způsobem dostala, navíc s dítětem a se jménem. Objevuje se totiž v etiopské epopeji Kibre Negist (Sláva králů), sepsané ve čtrnáctém století v rituálním jazyce giiz, což byl semitský jazykový předchůdce amharštiny, novodobého jazyka, kterým hovořil zesnulý císař Haile Selassie a jeho lidé. Dochovalo se velké množství historek o královnině životě, většinou směsice politického důvtipu a náboženského porozumění, jejichž stěžejní myšlenkou je, že královna ze Sáby byla ve skutečnosti rodilá etiopská princezna jménem Makeda, která k Šalamounovu dvoru přijela ze starobylého hlavního města Aksumu a s králem měla syna, jemuž dala jméno Menelik. Když Menelik dorostl, navštívil svého otce Šalamouna a spolu s odbojnými dobrodruhy z jeho jeruzalémského dvora ukradl archu úmluvy a přinesl ji zpět domů do Aksumu, ležícího pět set kilometrů severně od Addis Abeby. Tímto Menelikem započala dynastie, na jejímž konci stál Haile Selassie. Stejně jako v případě Bilqis v Jemenu ani zde letopočty nesouhlasily; historická Makeda přišla na scénu - a na případnou schůzku s králem Šalamounem - o několik set let později. ...