První kapitola

Něco není v pořádku

Narodila jsem se v roce 1954 a spolu se svou americkou matkou, anglickým otcem a starší sestrou jsem v Newcastlu upon Tyne prožila doslova idylické dětství. Ve čtyřiadvaceti jsem se provdala za Davida. Setkali jsme se, když jsem pracovala pro jednu aukční síň zabývající se prodejem uměleckých předmětů - toto místo mi po pravdě řečeno příliš nevyhovovalo a zřejmě jsem pro ně neměla ani ty správné předpoklady. Od začátku jsme si skvěle rozuměli a ani na chvíli jsem nepochybovala, že budeme dobrý pár. Hned následující rok se narodila naše první dcera Beth a já si uvědomila, že jsem konečně našla smysl svého života. Pozice manželky a matky mne dokonale uspokojovala. O rok později přišla další dcera Jenny. Kvůli Davidovu zaměstnání jsme se s oběma dívkami hodně stěhovali, což nám ale vynahrazovaly manželovy pracovní úspěchy. Vedlo se nám stále lépe a celkově jsem si neměli nač stěžovat. Dvacátého devátého května 1986 se narodila Alice. Pamatuji si, že bezprostředně po jejím příchodu na svět jsem prožívala intenzivní pocit naplnění. Můj úkol byl završen. Měla jsem vše, na co jsem si mohla dovolit pomyslet. Jak strašně jsem se mýlila! Když bylo Alici pouhých devět měsíců, manžel odešel z domu a jako jedinou stopu nám zanechal telefonní číslo do práce. Naprosto jsem se zhroutila. Dodnes uvažuji, zda Alice nemohla nějak porozumět mým pocitům; byla malé dítě, a tak jsem před ní o své bolesti mluvila naprosto otevřeně. Starší dívky jsem přesvědčila, že jejich táta odjel na dlouhou pracovní cestu. Jasně si pamatuji, jak jsem sekala trávu a nahlas si své nejmladší stěžovala, že nás její otec bezohledně opustil s devatenáctiletou sekretářkou v sexy minišortkách. Prvních několik měsíců po Davidově odchodu jsem vše skrývala i před mou matkou, která se v té době starala o tatínka, jenž trpěl Parkinsonovou nemocí. Bylo mi jasné, že má víc než dost vlastních starostí, a rozhodně jsem jí nechtěla přidělávat další. Se svým trápením jsem se musela vypořádat zcela sama. ...