Část I. Mýtus; Měli byste jíst něco, co na vás mluví?

Přistupoval jsem k al-Kisá´ího vyprávění o proroku Húdovi tak, že jsem se na tento příběh důkladně podíval, identifikoval prvky, jež byly v průběhu let přidány, vyřadil je a přitom doufal, že zbude něco z reálného času a místa. Tento přístup se také osvědčil u příběhu zeměpisce Jáqúta ibn ´Abdalláha. "Jáqút" bylo otročí jméno, které znamená "rubín". Ve středověkém arabském světě bylo obvyklé dávat otrokům jména podle drahokamů, květin a ctností, což jejich pánům umožňovalo říkat "Přines mi datle, Radosti" nebo "Vyprávěj mi nějaký příběh, Rubíne". Jako důvěryhodný otrok cestoval Jáqút v oblasti Perského zálivu jménem svého pána, obchodníka z Bagdádu. Zvýšil blahobyt svého pána, cestoval do vzdálenějších míst a posléze dostal svolení zpracovat svůj Mu´džam al-Buldán, Slovník zemí. Zahrnuje dosti velký oddíl o "městě Wabáru" čili Ubáru. Jáqút zdůrazňuje tradice, jež posbíral při cestách po Ománu, a proto většina jeho popisu je imaginární. Jáqúta zvlášť zaujal pojem nisnásů. Napsal: "Pán tam (v Ubáru) zničil vše a proměnil lidi v nisnáse - opicím podobné tvory se vzezřením lidských bytostí. Mužové i ženy vypadali směšně, měli po půlce hlavy a po půlce obličeje, jen jedno oko, jednu paži a jednu nohu... Na té jedné noze skákali vysoko a rychle. Bůh jim dal přežvykovat trávu jako kravám a buvolům." Jáqút podává anekdotická líčení hádek beduínů s "ďábelskými" nisnásy - a znepokojuje ho skutečnost, že nisnásové mluví arabsky. Jak píše, beduíny to trápilo též, neboť považovali za správné lovit nisnáse oštěpem (stejně jako zabíjeli jakékoli jiné tvory), ale - dodávali - měli byste jíst něco, co na vás mluví? Kvůli Jáqútovu zaujetí nisnásy arabští i západní vědci jeho zprávu o Ubáru zesměšňovali a nepřikládali jí význam. Odhlédneme-li však od všeho toho nisnáského folkloru, zbude zajímavý zeměpisný popis: "Wabár je rozlehlý kus země o šíři asi tří set farsachů... Země Wabár byla velmi úrodná a velmi bohatá vodou. Byla plná stromů a ovoce. Velmi rychle rostoucí obyvatelstvo tam mohlo násobit své bohatství a žít v nestřídmém přepychu... (Je tam) velká studna zvaná Wabárská studna." Tady máme stručný nástin Ubáru tak, jaký opravdu mohl být: dosti velká oáza zavlažovaná velkou studnou a domov rychle rostoucího, zámožného obyvatelstva, které poněkud překypovalo sebevědomím.