2. kapitola: Bez tebe ani krok

"Nech už toho, Georgi," syčel na mě Russ. "Vylez z tý vlhký díry a pojď pozdravit krásný nový den." Právě se vrátil z přespolního běhu, štíhlý, opálený, vlasy zmáčené ze sprchy přilepené k hlavě. Vypadal jako indián - jako krásný indián z východního pobřeží. Nahlížel do knihovny a mhouřil oči v té tmě. "Sakra, vždyť tu stejně nikdo není," konstatoval už normálním hlasem. "Však taky kdo má všech pět pohromadě, co by tu dělal? Pojď, půjdem se najíst. Už je pět pryč." "Máš pravdu," souhlasil jsem. Odložil jsem barevné tužky na podtrhávání, sepnul výpisky, zamkl místnost a vyrazili jsme spolu přes trávník, na němž tu a tam ležely první vločky podzimního listí, čechrané lehkým vánkem od řeky. "Léto, ty indiánské léto," prozpěvoval si Russ s rukama nad hlavou. "Cítíš ten mile páchnoucí paludální vzduch?" "Ten paludální necítím, protože nevím, co to je," odpověděl jsem. "Pro tebe teda hnilobný, kamaráde." "Proč to proboha neřekneš rovnou?" Znechuceně nade mnou kroutil hlavou. "Ty do nejdelší smrti nic nepochopíš. Nikdy nepoužij obyčejného slova, může-li slovo známé jen zasvěcencům udeřit hřebíček na hlavičku. Japa si myslíš, že se z tebe stane pán?" Prošli jsme branou s tepanou mříží. Už jsme nebyli zelenáči, postoupili jsme a byli jsme příjemně nakvartýrovaní v břečťanem obrostlých domech, jimiž rektor Lowell odpověděl členům elitního klubu na stížnost, že se bydlí v myších dírách. Naše přepychové koleje, kterým se říkalo "Lowellovy domy", se táhly podél břehů řeky Charles. Russ, Dal a já jsme obývali jedno apartmá, Rhino a Mel bydleli vedle nás a Terry s Jean-Jeanem o patro níž. Vcházelo se vchodem K, ale my jsme zarytě trvali na svém, že je to Péčko. "Skočíme se podívat, co dělá Jean-Jean a Kafr," navrhl Russ. "Jen tak se nás nezbavěj. Už jsi viděl, koho si zas Jo-Jo nabalil? Jmenuje se Ava - příjmení jsem zapomněl. Kozy má jako koule do houfnice." Koulel očima a začal se natřásat. "Můj bože, s tou je to asi lebeda. Jupííí!" "Já jsem si myslel, že ses uštval k smrti lítáním po Melrose," káral jsem ho. "Taky že jsem se uštval. Ale co to má s tím společného? Ve mně dřímá nevyčerpatelná zásoba nesprávně uložené sexuální energie. Tvrdí to Mel Strasser a ten by to měl vědět, neboť přes medicínu je génius." ...