11. kapitola: Rozloučení

"Audrey [měla] půvab i chování - vlastnosti, které byly neměnné. Mohla říci něco choulostivého, ale řekla to s takovou elegancí, že jste si ji nikdy nemohli splést s Madonnou. K tomu, aby se člověk stal hvězdou, je nutný dar od Boha, který buď máte, nebo ne. Nemůžete se to naučit. Ona toto požehnání měla. Bůh ji políbil na tvář, a tak se to stalo." Billy Wilder

Audrey Hepburnové začala ve třiašedesáti docházet energie. Sean a Rob ji okamžitě zavezli na kliniku Cedars-Sinai, kde ji o tři dny později, 2. listopadu 1992, operovali. Maligní tumor vyžadoval částečné odstranění tračníku a hysterektomii. Rakovina začala ve slepém střevě - což je naprosto neobvyklé - a potom poškodila tračník. Situace byla dost vážná, ale její lékaři byli v této fázi ještě plni optimismu. "Je velká naděje," řekl mluvčí kliniky, "že chirurgové odeberou všechnu napadenou tkáň a že nebude ohrožen žádný jiný orgán." Ovšem noviny hlásaly pravý opak. The National Enquirer napsal, že její rakovinu nelze operovat a Audrey zbývají už jen tři měsíce života. "Mluvil jsem s ní po operaci," řekl Hubert de Givenchy. "Byla ohromená, že má rakovinu. Byla přesvědčená, že se jedná o infekční amébovou úplavici, kterou se nakazila během své práce v [Somálsku]. Všichni ji tolik milovali, že jsem musel neustále poslouchat od přátel - i cizích lidí - doporučení na různé lékaře, kteří by ji zaručeně zachránili. ,Zajděte za ním,, říkali. ,Budeme bojovat všichni společně.," Luca přiletěl do Los Angeles z Říma. On, Sean i Rob měli všichni shodné pocity. Odmítali diagnózu a hledali řešení. Audreyina reakce se podle výpovědí svědků dost liší. Podle jednoho člena rodiny reagovala na zprávu o tom, že má rakovinu, velmi stoicky a řekla prý jen "Zatraceně". Mel Ferrer tuto reakci popírá a říká, že ani Sean s ní nesouhlasí. Wolders říká: "Nepamatuji si vůbec nic, rozhodně ne to, co řekla. Vzpomínám si jen, že se nám to snažila usnadnit tím, že svou nemoc zlehčovala." Ale většinu času byla nesmírně statečná. Mezi těmi, kdo se dali okamžitě dohromady, byl i Leonard Gershe, který věřil, že nejlepším lékem je humor: "Když byla v nemocnici, hovořil jsem s Robem a ten mi řekl: ,Kéž by už přestali posílat květiny. Jsou čím dál větší a objemnější a už je není kam dávat. Ona sotva vnímá, kdo co poslal., Chtěl jsem, jestli by to bylo alespoň trochu možné, aby se rozveselila, a tak jsem jí poslal Madonninu knihu Sex a na lísteček jsem napsal: ,Květiny brzy zvadnou, ale kvalitní umělecké dílo přetrvá věky., Později mi zavolala: ,Lenny, udělal jsi ze mne nejpopulárnějšího pacienta v nemocnici. Zastavují se u mne lékaři, které vůbec neznám. Luca se nehne od mé postele., Kdybych tu knihu poslal Laně Turnerové, nebyla by to taková legrace. Ale Audrey, to bylo něco jiného - bylo to stejné, jako bych tu knihu poslal královně Alžbětě." ...