3. kapitola: O odvaze; Pes, který rád létal

Copperova vášeň pro létání se projevovala už od jeho štěněcího věku. Málokdo by předpokládal, že jezevčík touží strávit život ve vzduchu, ale hned od prvního dne, co jsme ho pustili z ohrádky, která mu zajišťovala bezpečí po dobu mé pracovní doby, až po jeho poslední udatný pokus odlepit se od matičky země, se nesnažil tak úporně o nic jiného. A byl to právě ten vzletný duch, který mě přiměl vybrat si za svého prvního psa právě Coppera. Zbylá štěňata ve vrhu byla roztomilá tím očekávaným způsobem, ale Copper zavrhl obyčejné očuchávání a šťouchání čumáčkem a tulení se na klíně. Povedlo se mu vyšplhat na horní opěradlo pohovky, odkud seskočil dřív, než jsme mu v tom stačili zabránit. Přistál s hlasitým ufff!, jak mu z drobného bříška unikl při nárazu vzduch. Sedmitýdenní pejsek není na létání vybavený. Já to věděla, ale on podle všeho nikoliv. ...