Kodži Suzuki: Spirála

… Věděl, že hadí kletby jsou jen pověra. Pochyboval, že hadi vůbec své vlastní potomky poznají. A přece... zvony dál bily na poplach. Dost! Přestaň na to myslet! okřikl se Ando v duchu. Přesto ho obraz háďátka, jak bílým břichem vzhůru odplouvá stokou a dospělý had pluje vedle něj, dál obtěžoval jako zcuchané nitě, které nejdou rozmotat. Jsem prokletý. Přestával ovládat tok myšlenek. Proti své vůli si představoval, jak se nad ním sklání karmický řetězec příčin a následků. Pořád před sebou viděl zavražděné háďátko zamotané do vegetace na okraji stoky, dospělého hada, jak ho dohání, omotává se kolem něj a pak spolu oba plují na hladině... Ten obraz mu připomněl DNA. Ano, DNA uvnitř buněčného jádra skutečně připomíná dva hady, kteří se obtáčejí jeden kolem druhého a stoupají do nebe. DNA, jejímž prostřednictvím se donekonečna předávají biologické informace z generace na generaci. Možná lidstvo navěky dostali do svých osidel dva hadi. ...