Když 20. května 1631 dobyl Tilly Magdeburk, který nedokázal švédský král vyprostit z obklíčení, nastalo nejdrastičtější hrůzostrašné divadlo v análech třicetileté války. Bohaté hanzovní město lehlo poplem a většina civilního obyvatelstva byla zmasakrována. Co se dělo s místním obyvatelstvem v pouličních bojích přesahovalo veškeré dobové meze ukrutnosti. Asi 30 000 lidí bylo žoldnéři povražděno a umučeno. Vítězní vojáci házeli mrtvé a zadušené do Labe "rybám na pokrm". Samotný Valdštejn celou záležitost zhodnotil větou: "To není pravda!" Utrpení magdeburských obyvatel do značné míry využila švédská propaganda jako záminky k nezdržitelnému tažení do nitra Německa. Doba dozrála k tomu, aby Gustav Adolf přestal brát ohled na protestantské kurfiřty a přinutil je důrazně ke spojenectví.