Přeplněný prostor, který viděla od prahu, vypadal stejně opuštěný a bez života jako zbytek domu. Ze stropu visela rozprostřená síť proti komárům. Skrávala matraci, na níž leželo něco, co na první pohled vypadalo jako ranec zmuchlaného prádla. Pak ale Sano spatřil ze sítě vyčnívat ruku s pokrčenými prsty. Ranec byl ve skutečnosti schouleným štíhlým tělem ženy ve vzorkovaném kimonu, která ležela na matraci. To, že tak tiše spočívala v promrzlém, opuštěném domě, mohlo znamenat jen jediné. "Milosrdní bohové," vykřikl Sano. Vběhl se svými druhy do pokoje. Strhl síť a všichni vykřikli hrůzou. Tělo nemělo hlavu, z krku zbyl jen ošklivý pahýl potrhaného masa, sražené krve a obnažených kostí. Sano v duchu zaslechl dívčí hlásek: "Měla na sobě černé kimono s fialovými květy vistárií a zelenými snítkami." Oblečení mrtvé přesně odpovídalo popisu malé kamuro. "Paní Vistárie," vydechl ohromený Sano...