Ta pevnost je člověk, pomyslela si Genevieve. Věže a hradby, chodby a místnosti, celý skalní útes, z něhož byly vytesány vnitřnosti Drachenfelsu; byly to tepny a orgány Velkého čaroděje, jeho krev a kosti. Oswaldova skupinka by mohla pronikat Drachenfelsovým tělem jako nůž, zaútočit na jeho srdce. Nebo by mohli být kousky jídla, které mu kloužou dolů jícnem. Nebylo to uklidňující pomyšlení? I Erzbet měla pochybnosti, když následovali Oswalda. Mluvila sama se sebou, recitovala jména svých mrtvých. Chodby tu byly širší a ověšené tapiseriemi. Jedna zobrazovala Velkého čaroděje při hře. Bylo tu použito hodně červeného vlákna. Dokonce i Veidt zbledl, když viděl, co je tu zobrazeno. Oswald se podíval na středové části zavěšených tapiserií a tasil meč. Celé zaprášené tapiserie dopadly na zem, kde ležely jako svlečená kůže bahenního červa. Menesh se jich dotkl pochodní. Okamžitě je zachvátil oheň. Další tapiserie, skupinový portrét jistých strašlivých bohů, vzplála také. "Velmi chytré, ty prťavý tupče," odplivl si Veidt. "Teď podpálíš nás, ne? To bude změna proti tradičnímu trpasličímu noži potichu do zad." Trpaslík vytáhl nůž a pozvedl jej. Veidt vytáhl šipkovou pistoli. Všude kolem praskal oheň. "Tak zrádce, co? Jako ten mrtvý proklatec Ueli?" "Ty budeš mrtvý proklatec, mrchožroute!" Menesh bodl vzhůru, ale Veidt mu ustoupil z cesty. Plameny se odrážely v tmavých očích lovce odměn. Pozorně zacílil. "Dost!" vykřikl Oswald. "Nedošli jsme tak daleko, abychom se teď pohádali." "Veidt až moc halasně vykřikuje 'zrádce'," řekl Rudi trpce. "Nevěřím nikomu, kdo se dá tak snadno koupit." Lupič zvedl meč a Veidt se znovu otočil. "Kázání od bandity, to je dost--" "Raději bandita, než obchodník s mrtvolami!" "Tvoje mrtvola stěží stojí za sedmdesát pět zlatých korun, které za ni Císařství nabídlo." Hlaveň pistole se pozvedla. Meč se chvěl ve vzduchu. "Zabij ho a bude to," řekl Menesh. To se podobalo Veidtovi i horkokrevnému Rudimu. Ale Menesh byl až dosud zticha a Veidtovy posměšky odrážel s humorem. Něco na ně působilo. Něco nepřirozeného. Genevieve vrávorala vpřed, jak jí na zádech přistálo něco těžkého a tisklo jí obličej k zemi. "Ha! Mrtvá děvko!" Erzbet jí hodila smyčku kolem krku a zatáhla. Dostala ji díky překvapení. Genevieve se musela snažit opřít ruce o dláždění, aby získala páku a mohla se proti Erzbet zvednout. Drát se stáhl. Vražedkyně znala svou práci; uříznutí hlavy by Genevieve spolehlivě zabilo. Nesmrtelnost je tak křehká - uříznutí hlavy, hloh, stříbro, moc slunce... Genevieve konečně dostala ruku pod sebe, přitiskla dlaň na dlažbu a zvedla se. Erzbet se na ní snažila sedět jako na nezkroceném poníkovi a koleny ji kopala do žeber. Genevieve napjala krční svaly a zadržela dech. Slyšela, jak drát praskl a cítila, že Erzbet spadla. Vstala a udeřila. Druhá žena dostala tvrdý úder a svalila se na zem. Odkutálela se po podlaze, ale když zase vstala, v ruce měla nůž. Leskl se stříbrně jako Ueliho nůž? "Mrtví mohou zemřít, ty pijavice!" Genevieve pocítila nutkání zabíjet. Zabij tu odpornou živou couru! Zabij všechen ten lidský teplokrevný hmyz! Zabij, zabij, ZABIJ! "Bojujte s tím," vykřikl Oswald. "Útočí na nás, je to magie!" Genevieve se obrátila k princi. Syn šlechtické děvky! Parchant otupělý bohatstvím, prznitel vlastních sester! Utápí se v parfému, aby zakryl smrad vlastního svinstva! Oswald ji držel za ramena a třásl s ní. Krev! Královská krev! Hustá, kořeněná, na jazyku horká, mladistvě nadšená krev! Na hrdle mu pulsovala tepna. Vzala jej silnýma rukama za zápěstí, aby cítila tep. Slyšela, jak mu stejnoměrně bije srdce jako buben, dívala se na něj jako student anatomie na rozpitvanou mrtvolu. Tepny a žíly vedly skrz svaly a přes kosti. Krev na ni volala. Jak je to dlouho, co se naposled nasytila? Pořádně? Oswald se jí vytrhl a dal jí facku. Ocitla se v temnotě, v níž viděla jen jeho jasné oči. Políbil ji na tvář a ustoupil. Žízeň mohla počkat. Oswald chodil od jednoho k druhému a uklidňoval je. Erzbet byla poslední. Vmáčkla se do rohu chodby a odmítla odtud vylézt. Mávala kolem sebe nožem. Oswald ji chytil za ruku a nůž jí vzal. Ta žena byla šílená, uvědomila si Genevieve, a to už celé hodiny. Erzbet se vynořila z úkrytu, až když k ní Oswald mluvil tichým, uklidňujícím hlasem. Tiskla se k princi jako vyděšené dítě k matce při loutkovém představení o králi démonů. Oswald odtáhl tanečnici-vražedkyni ze svého ramene a odsunul ji k Rudimu. Klidný, najednou vážný bandita ji vzal za paži - jsou milenci? uvažovala Genevieve - a Erzbet se k němu přitiskla. Vycítila, že Veidt chce poznamenat něco o novém břemeni, ale zůstal zticha. Tím lépe pro něj. Ohně zhasínaly. Šli dál...