Ve velké, kalně osvětlené místnosti vládlo hluboké ticho. Hlavní přednášková síň střediska pokročilého taktického výcviku se chlubila druhým největším holotankem v Královském mantichorském námořnictvu a stoupající řady sedadel kolem tanku, připomínající amfiteátr, pojaly více než dva tisíce lidí. Nyní však na těchto sedadlech sedělo jen sedmatřicet lidí v čele s pátým vesmírným lordem Lucienem Cortézem a viceadmirálem ctihodnou Alycí Cordwainerovou, nejvyšším prokurátorem RMN, a upřeně hledělo do tanku. V něm se vznášel obraz vysoké ženy se strohou tváří, která seděla vzpřímeně, avšak klidně v křesle, ruce složené na desce stolu před sebou vedle bílého baretu velitele hvězdoletu. Na límci kosmicky černé blůzy jí zářily zlaté planety staršího kapitána, a jak se tak zpříma dívala do holokamery, měla v tváři zcela neutrální výraz. "A co se přesně stalo po poslední změně kursu operační skupiny, kapitáne Harringtonová?" ozval se hlas mimo záběr kamery. Krvavě rudý titulek v holotanku identifikoval mluvčího jako komodora Vincenta Capru, náčelníka vyšetřovací komise, jehož doporučení sem posluchače přivedla. "Nepřítel změnil kurs, aby nás pronásledoval, pane." Soprán kapitána Harringtonové byl na ženu její velikosti překvapivě měkký a příjemný, zněl však také chladně, téměř nezúčastněně. "A taktická situace?" vyzvídal Capra. "Operační skupina se nacházela pod těžkou palbou, pane," odpověděla týmž neosobním tónem. "Tuším, že Kirké byla zničena prakticky v okamžiku, kdy jsme kurs změnili. Agamemnon byl zničen přibližně pět minut po změně kursu a několik našich dalších jednotek utrpělo poškození i ztráty na lidech." "Označila byste situaci za zoufalou, kapitáne?" "Označila bych ji za... vážnou, pane," odvětila Harringtonová po chvilkovém rozmýšlení. Nastala krátká chvíle ticha, jako by neviditelný tazatel čekal, až kapitán řekne něco víc. Její nezúčastněný klid však vypadal neochvějně a komodor Capra vzdychl. "Dobrá, kapitáne Harringtonová. Situace byla 'vážná', nepřítel změnil kurs, aby vás pronásledoval, a Agamemnon byl zničen. Byla jste ve spojení s vlajkovým můstkem Niké a admirálem Sarnowem?" "Ano, pane, byla." "V této chvíli tedy začal vydávat rozkaz, aby se operační skupina rozptýlila?" "Mám za to, že to měl v úmyslu, pane, ale pokud ano, byl přerušen dřív, než skutečně vydal rozkaz s tímto účinkem." "A jak byl přerušen, kapitáne?" "Zprávou z naší senzorové sítě, pane. Naše plošiny zachytily přílet dreadnoughtů admirála Danislava." "Aha. A nařídil potom admirál Sarnow, aby se operační skupina nerozptylovala ?" "Ne, pane. Byl zraněn dřív, než mohl vydat jakékoliv další rozkazy," odpověděl klidný, nezastřený soprán. "A jak byl zraněn, kapitáne? Za jakých okolností?" Hlas zpoza kamery zněl téměř rozčileně, jako by ho dráždila nezúčastněná profesionalita Harringtonové. " Niké byla několikrát zasažena nepřátelskou palbou, pane. Jeden zásah vyřadil člunový dok jedna, středisko bojových informací a vlajkový můstek. Několik příslušníků admirálova štábu zahynulo a on sám byl težce zraněn." "Upadl do bezvědomí?" "Ano, pane." "A předala jste velení operační skupiny dalšímu nejvyššímu důstojníkovi?" "Nepředala, pane." "Ponechala jste si velení?" Harringtonová beze slova přikývla. "Proč, kapitáne?" "Podle mého úsudku, pane, byla taktická situace příliš vážná, než abychom riskovali zmatek v žebříčku velení. Měla jsem informaci - konkrétně tu, že dorazil admirál Danislav - která dalšímu služebně nejstaršímu důstojníkovi, kapitánu Rubensteinovi, nemusela být známa, a měli jsme k dispozici jen velmi omezený čas." "Tudíž jste se rozhodla převzít velení celé operační skupiny jménem admirála Sarnowa sama?" Tu otázku vyslovil Capra ostře - nikoliv jako odsudek, nýbrž tónem, který naznačoval, že se dotkli rozhodujícího momentu - a Harringtonová opět přikývla. "Ano, pane," řekla bez jediného záblesku emocí, třebaže se právě přiznala k porušení nejméně pěti různých válečných předpisů. "Proč, kapitáne?" dotíral Capra. "Čím byl čas v dané situaci tak důležitý, aby to ospravedlnilo takový čin?" "Blížili jsme se k předem naplánovanému místu rozchodu, pane. Přílet admirála Danislava nám poskytl příležitost zavést nepřítele do pozice, z níž nemohl uniknout napadení, ale to pouze v případě, že zůstaneme pohromadě a nabídneme mu cíl, který stojí za pronásledování. S ohledem na poškození spojovacího zařízení lodi kapitána Rubensteina, o kterém jsem věděla, jsem usoudila, že je zde příliš velké riziko, že se operační skupina rozptýlí podle předem dohodnutého plánu dřív, než bude kapitán Rubenstein schopen plně vyhodnotit situaci a převzít taktické velení." "Aha." Nastala další dlouhá pomlka, přerušovaná jen zvukem, který nemohl být ničím jiným než tichým šustěním přebíraných papírů za kamerou. Potom Capra znovu promluvil. "Dobrá, kapitáne Harringtonová. Povězte, prosím, nyní komisi, co se stalo přibližně čtrnáct minut po zranění admirála Sarnowa." Klidnou tvář kapitána Harringtonové přelétla první lehounká známka emocí. Mandlovitě vykrojené oči jako by jí ztvrdly chladným a nebezpečným zábleskem a ústa se sevřela. Ale jen na okamžik. Potom veškerý výraz opět zmizel, a když odpovídala na otázku otázkou, nevzrušený soprán nezbarvilo nic z toho, co jí předtím v očích prokmitlo. "Předpokládám, pane, že se zmiňujete o akcích 17. eskardy křižníků." "Ano, kapitáne." "Přibližně v té době, pane, se 17. eskadra křižníků rozptýlila a oddělila se od zbytku operační skupiny," řekla Harringtonová hlasem ještě chladnějším a bezvýraznějším než předtím. "Na čí odpovědnost?" "Kapitána lorda Younga, po smrti komodora Van Slykea v dřívějším průběhu akce velitele eskadry." "Dala jste mu povel k odloučení?" "Ne, pane, nedala." "Informoval vás o svých záměrech, než se se svou eskadrou oddělil?" "Ne, pane, neinformoval." "Nařídila jste mu, aby se vrátil k formaci?" "Ano, pane, nařídila." "Více než jednou?" "Ano, pane." "A uposlechl vašich povelů, kapitáne?" otázal se Capra tiše. "Ne, pane." Harringtonová odpovídala jako sopránovým hlasem opatřený stroj. "Neuposlechl." "Vrátil se zbytek 17. eskadry křižníků po příslušném povelu na svou pozici?" "Ano, pane, vrátil." "A vlastní loď kapitána lorda Younga...?" "Pokračovala v ústupu, pane," řekl zaznamenaný obraz Honor Harringtonové velmi, velmi tiše, a právě v okamžiku, kdy holotank ztuhl, jí v očích zazářil odlesk toho tvrdého, děsivého záblesku. Nastala chvilka naprostého, úplného ticha a potom holotank zhasl. Rozsvítilo se osvětlení a všechny pohledy se zaměřily na ženu v uniformě kapitána prokuratury námořnictva, která stála za řečnickým pultíkem. Odkašlala si...