Poslední feniky utratila za gin. Nyní ji hřála jen jeho palčivá chuť v hrdle. Bylo pozdě a rozbolavělé nohy měla jako z olova. Na obloze se honily řídké temné mraky, jenž zakryly nejdřív jeden, a pak i druhý měsíc. Léto bylo dávno pryč. Nyní byl dvacátý šestý den podzimního měsíce Brauzeitu. Brzy přijde zima a v řece poplují kusy ledu. Už teď bylo chladno, ale bude ještě chladněji. Věštby týkající se počasí hovořily o tradiční altdorfské mlze. Vlekla se po Luitpoldstrasse k ulici Stovky hospod a všímala si, které noclehárny mají dosud na tabulích křídou napsáno VOLNÁ MÍSTA. Neuměla číst, ale některá slova dokázala poznat. U stanice hlídky viselo oznámení vysoké jako urostlý muž, napsané písmem plným kudrlinek. Dokázala rozeznat HLEDÁ SE, VRAH, PADESÁT ZLATÝCH KORUN a větším písmem než ostatní BESTIE. Před stanicí stál seržant zahalený v teplém plášti z vlčí kožešiny, ruku položenou na jílci meče. Prošla kolem něj se sklopenou hlavou. "Dej si pozor, stařeno," křikl strážný. "Potuluje se tu Bestie!" Ani nevzhlédla, zaklela a zahnula za roh. Důstojník ji nazval stařenou. To mrazilo víc než zima. Nedokázala se přestat třást a přitáhla si starý šál ještě těsněji kolem ramen; proti bodavému vichru to však příliš nepomáhalo. Neměla tušení, kde přespí. Před deseti nebo patnácti lety by si vydělala na nocleh tím, že by šla s nočním hlídačem z noclehárny na nábřeží. Jenže když byla na vrcholu, nemusela se sklánět takhle hluboko. Prodávala se jen za zlaté koruny. Ale teď ne. Na sbírání korun tu byla mladší děvčata. Vždycky byla nějaká mladší děvčata. Přiznávala dvacet osm let, ale cítila se na dvakrát tolik a věděla, že v tuto hodinu, ve světle obou měsíců, určitě vypadá ještě starší. Příští rok jí bude čtyřicet. Mládí spotřebovala až příliš rychle. Nůž Rikkiho Fleische ji připravil o jedno oko a zanechal jí na jedné tváři hlubokou rýhu jako odplatu za nějakou pomyslnou chybu, ale čas napáchal na ostatních částech obličeje téměř stejné škody. Šál byl kdysi hezký, vyšívaný zlatou nití. Byl to dar Friedricha Pabsta, urozeného muže, který býval jejím obdivovatelem, ale teď už byl šál otrhaný a plný skvrn. Boty už měla skoro prošlapané a nikdy neměly tu správnou velikost. Nohy ji bolely víc než co jiného, protože je léta ničila chůzí na směšně vysokých podpatcích po dláždění z kočičích hlav a vratkých mostech Altdorfu. Zlaté koruny byly nyní pryč; většinu z nich utratil Rikki. Ze začátku na ni byl hodný a kupoval jí šaty a šperky. Ale šaty zetlely a šperky byly v zastavárně, prodané nebo ukradené. Stejně za moc nestály. A na těch pár dobrých kouscích se musely nechat vypilovat erby původních majitelů. Za řekou se ozývala hudba. Císařský palác se tyčil nad ostatními budovami a z města jej bylo vidět téměř odevšud. Ale to bylo příliš daleko, než aby hudba mohla znít odtamtud, avšak byly tu i jiné šlechtické domy. V mládí chodívala na plesy, kam ji Rikki vodil jako dárek pro vlivné muže, nebo ji tam v létě zval její kavalír - říkala mu Fritzi- než se vrátila jeho žena od sestřenice v Talabheimu. Dámy věděly, co je zač, a vyhýbaly se jí, ale muži jí čenichali kolem sukní a škemrali, aby s ní mohli tančit a později si užít i jiné věci. Pamatovala si jejich parfémy a samet. Tehdejší hudba už vyšla z módy, ale pánové byli určitě stále stejní, neměnní, uhlazení a kalkulující. Svlékněte je a budou všichni jako Rikki Fleisch. Kdysi byla výhrou při hře v kostky a odvedl si ji nahoru dvořan. Byl jakýmsi vzdáleným bratrancem jednoho z kurfiřtů. Byl neohrabaný a pořád si něco mumlal. Než šel za ní do postele, hodil si do úst plátek sušeného kouzelného kořene, jelikož pro povzbuzení odvahy potřeboval sny. Teď si nevzpomínala na jeho tvář, jen na vynikající střih šatů. Té noci se probrala a zjistila, že se vedle ní zmítá ve snu. Z podivného rozmaru vstala a oblékla si elegantní dvorský plášť ze zeleného sametu na holé tělo. Vy chutnávala měkký polibek látky na pokožce. V přítomnosti císaře nosili tyhle pláště všichni dvořané; byla to stará tradice. Tedy této noci byla Margi Ruttmannová nastrojená pro císaře. Zakašlala a odplivla si. Když jí slina zaplnila ústa, opět v ní cítila gin...