Vymrštil se tak rychle, že ani neměla čas ucuknout, a už vůbec ne se bránit. Udeřil přesně a rychlostí blesku. Střelhbitě jí levou rukou sevřel zezadu krk a pravičkou jí přitiskl zbraň s krátkou hlavní na břicho těsně pod místo, kde se setkávají žebra. Namířil nahoru a doleva, přímo k srdci, které se jí sevřelo strachy. „Kdo ještě tady je?“ Hlasivky jí děsem vypověděly službu; nedokázala promluvit. Stiskl jí zezadu krk a se zlověstným důrazem zopakoval: „Kdo ještě tady je?“ Několikrát to musela zkusit, než se jí podařilo vykoktat: „Moje… moje dce–“ „Kromě toho dítěte ještě někdo?“ Zavrtěla hlavou. Nebo se o to aspoň pokusila. Svíral jí krk smrticí silou. Cítila tlak každého jeho prstu. Modré oči se do ní zařezávaly jako lasery. „Jestli mi lžete…“ Nemusel hrozbu dopovědět a už zakvílela: „Nelžu, přísahám. Jsme tady samy. Neubližujte nám. Moje dcera… Jsou jí teprve čtyři. Udělám všechno, co řeknete, jenom jí ne–“ „Mami?“