Díky

Díky za strom,  co vstoupil mezi mne a kulku ostřelovače.  Nevím, proč se tráva  hnula jen vteřinu předtím,  než Vietnamec neslyšně vystřelil.  Stále mě provázel hlas,  který mi šeptal,  kterou nohou napřed.  Díky za odražení střely  do anarchie šera.  Byl jsem zase v San Francisku  v pestrobarevném ženském objetí,  ale námluvy mé temné lásky  roztříštil náhlý návrat dne,  když jsem vztáhl ruku a odhrnul si větev z tváře. Díky za neznámou bílou květinu,  která upozornila na lesk kovu,  tak, jak se láme světlo  jako mlha nad loukou,  na níž jsme hráli ničivou  hru slepých bohů.  Čím to, že jsem si všiml motýla   zmítajícího se na niti  přivázané na venkovská vrátka,  což zachránilo den,  jak nezahraná struna na kytaře,  nikdy nepochopím. V horku se kopce  možná unavily a trochu snížily.  A díky také za hluchý  ruční granát, spadlý mi k nohám  nedaleko Chu Lai. Ještě  stále padám v jeho tichu.  Nevím, proč se smělé  slunce dotklo bajonetu,  ale vím, že něco  stálo mezi těmi zmatenými stromy  a hnulo se, jen když já se hnul. 

(Dien cai dau)