Angelopolis
1 / 2
Axicore zaklepal dlouhým bílým prstem na okénko a snažil se potlačit odpor a soustředit se na úkol, který měl před sebou. Vyzvedl Eno z jednoho podniku na Champs Elysées, a ačkoliv seděla vedle něj v limuzíně, byla tak potichu, tak přízračná, že sotva vnímal její přítomnost. Nesmírně ji obdivoval, považoval ji za jednoho z nejodvážnějších zástupců její rasy, jakého kdy poznal, a – ačkoliv by to nikdy otevřeně nepřiznal – připadala mu mnohem přitažlivější než většina nižších andělských bytostí. Skutečně, Eno byla krásný zabiják, kterého hluboce oceňoval a tajně se ho bál, ale na druhou stranu nebyla zrovna nejchytřejším andělem v nebeských sférách. Její výbuchy vzteku bývaly zběsilé. Musel s ní zacházet v rukavičkách. A proto se s jistou obezřetností vrátil k vysvětlování, s nímž začal do telefonu. Eno udělala velkou chybu. Evangeline je naživu. „Víte to jistě?“ zeptala se Eno a ze žlutých očí jí sršely blesky pronikající i přes tmavá skla jejích slunečních brýlí. „Protože já chyby nedělám.“ Byla rozzlobená a Axicore chtěl její zuřivost využít ve svůj prospěch. „Vím to naprosto jistě,“ prohlásil. „A nejsem sám – právě teď ji honí i jeden angelolog. Lovec andělů.“