Probodával mě pátravým pohledem, jako by se snažil dostat se mi pod kůži. O krok jsem ustoupila a on popošel blíž. „Slyšel jsem, co o tobě Ellie říkala. A taky vidím, jak se chováš ke mně. Snažíš se nic neprozradit.“ Tak prr. „Ty děláš totéž. Nic důležitého o tobě nevím.“ „O mně není těžké něco se dozvědět.“ Rychle se na mě usmál. „Ale ty… Myslím, že jsi uhýbání a sebeovládání povýšila na umění.“ Přestaň mi provádět psychoanalýzu. Protočila jsem oči v sloup. „Myslíš si, že házení utěrkou je příklad mé vyrovnanosti?“ Zasmál se hlubokým, rezonujícím smíchem, který mě celou rozechvěl. „Máš pravdu.“ A potom po mně opět vrhl ten pohled, jako by mi klouzal dlouhými mužskými prsty do kalhotek. „Dnes večer ti to moc sluší.“ Při té pochvale jsem zrudla. Ušklíbla jsem se. „Tvojí přítelkyni taky.“ Braden po mé jedovaté poznámce ztěžka vzdychl a zvedl z barového pultu několik sklenic. „Nic jsem tím nemyslel, Jocelyn. Byl to jen kompliment.“ Ne, nebyl. Hraješ si se mnou.